Dovolme si učinit výjimku a zahajme tento díl Politického diáře citátem: Kdybych nebyl hlupákem, nestal bych se medvědem, říká Ivan v sovětské pohádce Mrazík. Citát byl zvolen na počest socialisty Miloslava Vlčka, který občas podobně obskurně vybíranými citáty zahajoval schůze sněmovny, aby tak prý poslance umravnil a přiměl k pozornosti.
Miloslava Vlčka totiž rozčililo, když jej autor minulý týden na stejném místě označil za „nejznámějšího českého traktoristu a shodou okolností i předsedu sněmovny“. Vlčkův spolupracovník a bývalý šéf Úřadu vlády za socialistických kabinetů Ivan Přikryl proto sepsal pozoruhodný elaborát, ve kterém se jeho lidé dožadovali termínu, kdy bude v LN otištěn.
Přikrylovi s Vlčkem se nezamlouvalo především označení za „nejznámějšího českého traktoristu“. Přikryl tomu tématu věnoval snad nejdelší pasáž svého dopisu. „(Autor) asi nechápe, že někteří vzdělaní lidé, kteří po roce 1989 zastávali či zastávají významné funkce, měli podle něj ,prosté‘ zaměstnání. Známe bývalého ministra vnitra, který pásl krávy na Slovensku a dnes je vystudovaným právníkem. Známe topiče v kotelně, který je dnes místopředsedou Senátu. No a známe také předsedu Poslanecké sněmovny, který v jisté části života řídil traktor a je vystudovaným inženýrem. To nebylo proto, aby tito a další lidé vyhověli komunistickému požadavku na dělnický původ, ale důsledek jisté diskriminace kvůli politickým názorům nebo ,nesprávným‘ rodičům, kteří kritizovali totalitní režim,“ napsal Přikryl na traktoristovu obranu. Pomiňme fakt, že Vlček je šéfem sněmovny skutečně shodou poměrně trapných okolností. Ve svém oficiálním životopise pak jasně uvádí, že se původně vyučil v oboru „traktorista-mechanizátor“, řízení traktoru se skutečně věnoval. Těžko tedy může být vyšší - a tudíž i známější - představitel této profese ve vedení státu. I když nelze pochybovat, že socialisté třeba přijdou s vlastním „renomovaným“ průzkumem, že mnohem známějším traktoristou ve státě je Pepa Vomáčka z Horní Dolní, toho času člen tamní buňky ODS. Dimun s Tvrdíkem to přece nějak seženou. Zarážející je hlavně drzost, s jakou Přikryl srovnává kariérního člena KSČ Vlčka s disidenty typu Jana Rumla či Petra Pitharta. To si hodlá pan Přikryl dělat z lidí ve své nabubřelosti srandu? Pozoruhodná je také další páně Přikrylova argumentace ukazující typ metod práce používaných soudruhy přáteli z Lidového domu. „Podle fotografie je pan Kolář mladý člověk, takže reálný socialismus před rokem 1989 nezažil (...) Tvůrci veřejného mínění, kteří ve veřejném zájmu formují názory občanů, jsou však nedotknutelní. Ani si netroufám ptát se, zda pisatel nepropadl v páté třídě základní školy či nedělal reparát z tělocviku. Nebylo by to fér, i když je to také o morálce.“ Pan Přikryl si může být jistý, že Stanislav Gross byl v autorově věku „ctihodným“ poslancem, ministrem vnitra a o necelé tři roky později premiérem země. Byl snad mladý? „Pisatel“ skládal úspěšně reparát až na gymnáziu, nikoliv však z tělocviku. Ovšem nehledě na to: jaký by měl školní reparát z tělocviku či čehokoliv jiného vliv na morálku kohokoliv? Čest vaší práci, soudruhu příteli Přikryle!
