S rozhněvaným premiérem Fischerem před týdnem nezaujatý člověk cítil určité sympatie. Jan Fischer byl na tiskovce podle všeho upřímně rozčílen: spravedlivý profesionální státní úředník, který se cítil Martinem Bursíkem nespravedlivě obviněn z korupce. To je jedno možné vysvětlení. Druhé může být, že vystoupení bylo do určité míry inscenováno, s Fischerovým vědomím či bez něj. Je dost možné, že se stal aktérem či obětí manipulace – a že hybatelem není Bursík.
Poučné bylo sledovat vystoupení Fischerova šéfporadce Vladimíra Mlynáře v úterních Událostech, komentářích. Odmítal komentovat nepodložený a evidentně účelový útok na Bursíka ze strany svého přítele Jana Dobrovského z Czech Coal. Naopak opakoval hru na závistivou strunu, tedy to, že se soukromý ekologický konzultant Bursík několik let poté, co odešel z veřejné funkce, a několik let předtím, než do veřejné funkce kandidoval, uměl úspěšně (a své expertize řádově přiměřeně) uživit prací pro různé klienty.
A navíc opakoval onu manipulaci, že Martin Bursík premiéra Fischera osobně obvinil z korupce. Což Bursík v dostupných vystoupeních prostě neudělal, v pořadu explicitně vysvětlil a vyjádřil lítost, že se věc dostala do osobní roviny.
Mlynářovo vystoupení naznačilo, že Jan Fischer, o jehož osobní slušnosti snad zatím není příliš důvod pochybovat, je pod vlivem přinejmenším zdatného mediálního mága. Mlynář popírá, že by ve prospěch Czech Coal zmanipuloval rozhodování vlády. O tom, že vystupuje v souladu s Dobrovským a podílí se na Bursíkově diskreditaci, se ale mohl přesvědčit každý, kdo pořad sledoval. I kdybychom chtěli být shovívaví a Mlynářovi přiznali, že prostě loajálně bránil šéfa, mohl tak bezpochyby učinit jinak než útoky identickými s ataky ze strany Czech Coal. Svou cestu si ale vybral jasně.
Možná občas sáhne vedle Premiér má tedy nadále co vysvětlovat – jako obecně každý veřejný činitel – a nyní je toho spíše více než dříve. Nikdo není dokonalý a je možné, že ač slušný člověk a špičkový statistik, sáhne prostě občas Jan Fischer vedle při výběru nejbližších spolupracovníků. Kauza na ČSÚ, kde jeho přímí podřízení (v současné době ho zastupující) čelí podezření z rafinované manipulace obří státní zakázky, naznačuje, že nemusí vždy mít šťastnou ruku. Vystupování Vladimíra Mlynáře, souznící s kampaní Czech Coal, budí podobné podezření.
Premiér má dvě možnosti, jak situaci vyřešit. Může se zachovat jako běžný český politik naší doby, nadále ignorovat Bursíkovy otázky a držet spor v ostentativně uražené osobní rovině. Nebo se může zachovat jako profesionální státní úředník, jak se prezentuje a zřejmě upřímně vidí, a věcně odpovědět na Bursíkovy legitimní dotazy.
Jakou cestou se vydá, je jeho volba, a doufejme, že v tom ukáže dost úsudku nezávislého na svém šéfporadci. Kudy by se měl vydat zodpovědný premiér, který v mnoha ohledech po pánech Topolánkovi, Paroubkovi, neřku-li (vzpomínáte proboha ještě?) Grossovi působí jako příjemné profesionální osvěžení, je jasné.
O autorovi| Petr Kutílek, politolog
