„Opravdu je to první jízda? To jsem vůbec nevěděla,“ říká potichu překvapená asi čtyřicetiletá žena sedící uprostřed vozu. Byla také cestující v „tramvaji smrti“ před jedenácti dny. Měla tehdy štěstí, nic se jí nestalo. „V tramvaji jsem stála, to byla výhoda. Horší to měli ti, co seděli,“ vzpomíná a v očích se jí zalesknou slzy. „Nemám jiné zbytí, bydlím tady,“ odpovídá na otázku, zda se nebojí tramvají jezdit. O dalších zážitcích z nedávné „jízdy smrti“ se už ale nechce bavit. Je zřejmé, že vzpomínky na nehodu jsou ještě příliš čerstvé.
Od tragického střetu až do včerejšího odpoledne nahradily tramvajovou linku číslo pět mezi Ostravou a Horní Lhotou autobusy. „Cestující se nemusí ničeho obávat,“ prohlásil včera rezolutně mluvčí dopravního podniku Miroslav Albrecht. Vedení města stejně jako vedení podniku trvá na tom, že tragická srážka na jednokolejné trati se už nemůže opakovat. Od včerejška platí pro provoz na trati přísnější opatření. Řidiči se během jízdy musí třikrát telefonicky spojit s dispečerem a přesvědčit se, zda je trať volná. Maximální rychlost byla snížena z šedesáti na čtyřicet kilometrů v hodině. Přibyla i výstražná znamení. Instalovat zařízení, které by zabraňovalo tramvajím na obsazenou trať vyjet, může podle mluvčího Albrechta dopravní podnik stihnout ještě do konce roku.
„Jezdím tady už čtyřicet roků a nemám pocit, že bych se bál. Že se to stalo, byla nezodpovědnost dopravního podniku,“ míní další z cestujících v první tramvaji zprovozněné po nehodě, Jiří Kerber.
Podobně mluví i další cestující Jiří Juchelka. „Máme v Horní Lhotě padesát let chatu. Řidič tramvaje udělal v pátek hroznou chybu. Jel poslední jízdu a asi už se viděl doma. Rád touhle tramvají jezdím, strach ale nemám. Vždyť nebezpečí hrozí i na cestě nebo v šachtě. Když je na šachtě výbuch, je také spousty mrtvých,“ porovnává Juchelka.
Řidičce tramvaje Květě Gájové moc do řeči není. „Je to těžké. Musíme pokračovat tam, kde jsme skončili.“ Řidičova matka: Dalším se nic nestane „Alespoň se už dalším lidem nic nestane,“ komentovala včera fakt, že tramvaj číslo pět už zase jezdí, ovšem za přísnějšího režimu, Alena Tarabová z Ostravy. Je matkou řidiče, který zřejmě srážku předminulý pátek zavinil.
„Nebýt špatného zabezpečení, vůbec se to nemuselo stát a nemuselo být tolik lidí nešťastných. Moc prosím za syna, ať mu lidé odpustí, určitě to udělat nechtěl,“ řekla o čtyřiadvacetiletém synovi Petru Hrochovi. Téměř denně za ním dochází do ostravské nemocnice. Podle lékařů se řidič dá fyzicky dohromady, jak to bude s jeho psychikou, zůstává otázkou. Petr Hroch se prý nemůže s nehodou vyrovnat.
Alenu Tarabovou překvapuje, s jakou mírou solidarity se rodina nyní setkává. „Hodně lidí nás povzbuzuje, fandí synovi. Myslela jsem si, že nás budou jen odsuzovat. Vesměs ale říkají, že syn doplatil na cizí nepořádek, že dopravní podnik měl trať lépe zabezpečit. Já si také myslím, že velkou vinu nese i dopravní podnik. Samozřejmě i můj syn si je vědom, že je viníkem. Ale kdyby tu nehodu nezavinil on, zavinil by ji časem někdo jiný.“
Když včera tramvaj míjela tragické místo srážky, bylo zasypáno věnci, květinami a plyšovými hračkami. Šestiletému Tomášovi, který se stal jednou ze tří obětí nehody, nejbližší příbuzní na stužkách věnců slibují, že na něj nikdy nezapomenou. Policie dál postupuje ve vyšetřování celé události. Včera už policisté měli vyslechnuty na čtyři desítky svědků, zhruba dvě desítky jim ještě zbývají.
