Od roku 2002, kdy coby outsider předsednické volby vystřídal Mirek Topolánek Václava Klause v křesle předsedy ODS, vyhrála jeho strana v devíti z jedenácti voleb všeho typu. Topolánek navrch dvakrát pomohl na Hrad právě Klausovi, což si občanští demokraté mohou také připsat do kronik coby úspěch. Během své – bez ohledu na nynější pohled – velice úspěšné kariéry v čele občanských demokratů ustál Topolánek řadu skandálů, za které by zřejmě vrcholní politici v některých zahraničních státech dávno rezignovali. Vaz mu nakonec zlomily z kontextu vytržené věty pro gay časopis Lui. A hlavně snaha spolustraníků se ho zbavit stůj co stůj v obavě, že s ním v čele už v dalších volbách do sněmovny nemají naději na úspěch.
Po pádu Topolánkova kabinetu uprostřed evropského předsednictví EU (z velké části zapříčiněném neochotou šéfa ODS vyjednávat s koaličními přeběhlíky) a následné deziluzi z veletoče Jiřího Paroubka, který na poslední chvíli odmítl předčasné volby v říjnu 2009, chytal rozladěný Mirek Topolánek druhý dech. Opět byl plný elánu, ačkoli si ho občanští demokraté coby kandidáta do voleb přehazovali z kraje do kraje jak horkou bramboru, aby nakonec zakotvil v Jihomoravském kraji.
Najednou bylo možné vidět opět „starého dobrého Topola“, který se neutrhoval na všechny a všude při jakékoliv příležitosti, ale se svým typicky buldočím zaujetím se soustředil na rozhodující volební bitvu o bytí a nebytí v politice. Ačkoli měli socialisté ohromný náskok, člověk na něm opravdu mohl vidět, že ve své další vítězství neochvějně věří.
Za této situace se v březnu nechal přesvědčit mluvčím ODS Martinem Kupkou, aby poskytl rozhovor začínajícímu gay časopisu Lui, a co víc, nechal se i nafotit v adekvátním oblečení a pózách. Jeho další spolupracovníci ho od toho zrazovali. Zvítězil ale Kupkův argument, že právě to může přinést rozhodující čtyři procenta. Tehdejší šéf ODS byl při focení uvolněný a pustil si „pusu na špacír“. Netuše, že je nahráván, se snažil nepříliš diplomaticky odpovědět i na dotazy ohledně gayů. Jako člověk, mezi jehož přátele patřili gayové (šéf Úřadu vlády Jan Novák či ministr dopravy Gustav Slamečka), se pustil do neodborné analýzy lidských charakteristik. Dodal, že když je někdo gay a uhne, tak to nebere jako zevšeobecňující rys, což se snažil hloupě doložit tvrzením, že premiér Jan Fischer (jím vybraný) není gay, ale Žid, a uhne ještě dřív.
Dál už šlo všechno rychle. Topolánkovi dodnes nikdo nevymluví, že akce byla předem připravena lidmi jako Ivan Langer, a především Přemysl Sobotka (ten ho jako první vyzval veřejně k rezignaci), aby se ho zbavili. Nicméně na několika zasedáních výkonné rady ODS Topolánek nejprve odejít odmítal, pak k tomu byl vyzván členy rady hlasováním a nakonec odstoupil. Na poslední chvíli se pokusil stáhnout s sebou Langera s primátorem Prahy Pavlem Bémem, ale to mu o hlas neprošlo.
Topolánek nyní podniká v energetice a snaží se prosadit do některé z mezinárodních institucí, zatím bezúspěšně. Na rozdíl od letitého rivala Jiřího Paroubka se ale uzavřel do mlčení a svoji stranu neustále neostřeluje. *
***
OSUDNÝ VÝROK „Co ti mám říct? Gustav Slamečka, když jde opravdu do tuhého, opravdu do tuhého, tak jako ministr, mám pocit, že uhne. A to ten Fischer prostě je Žid, není to gay, a ten uhne ještě dřív. To přeci nesouvisí s tím, že je gay, to souvisí s jeho charakterem, to nesouvisí s tím, že je gay.“ (rozhovor pro časopis Lui)
