Hledání viníků v Beslanu nekončí ani tři roky po tragédii
Matky Beslanu by zcela jistě zvítězily v soutěži o nejzarputilejší bojovnice s ruskými soudy, prokuraturou, generály i ruským vůdcem samým, prezidentem Vladimirem Putinem. Boj za pravdu se stal jejich životní náplní poté, co přišly o své děti v beslanské tragédii roku 2004.
Tehdy 3. září zahynulo při hodně nepovedené osvobozovací operaci ruských jednotek v troskách školy obsazené před tím islámskými radikály přes 330 lidí. Dodnes se matky pídí po tom, kdo zavinil, že jejich děti navštívily školu tehdy naposledy. Jako by to nebylo jedno. Děti jsou mrtvé a hotovo, řekl by pragmatik. Jenže, pragmatik není matka mrtvého dítěte. Neví, že zjistit skutečný běh událostí, označit viníky, spolupachatele i nedbalce, kteří vše způsobili, je prostě pro takovou zoufalou matku svatou povinností a náplní života zároveň.
Ne, netvrdím, že zoufalství je patent na pravdu. Ale je nepravděpodobné, aby za všechny mrtvé, zraněné, za zlomená srdce a pošramocené duše mohl jediný člověk. Nepříliš inteligentní, mladičký terorista Nurpaša Kulajev, který osamoceně stanul před soudem. Ostatní útočníci prý akci nepřežili. A kde jsou ti, kteří za bezpečnost ruských dětí zodpovídají z titulu své profese či funkce? Možná tohle je teď hlavní trauma beslanských matek.
Čtěte „Tři roky poté...“ na str. 8
