Jejich výměny názorů bývají občas i poněkud razantnější, nicméně k sobě cítí úctu a respekt. Jak by ne, vždyť trenér Miroslav Petrásek pomohl Lukáši Bauerovi k olympijskému stříbru v Turíně i k loňskému vítězství v seriálu Světového poháru.
„Lukáše bych chtěl mít klidně i za syna, protože na něj by musel být každý táta pyšný za to, co dokázal,“ povídá Petrásek, který má kromě Bauera na starosti celou českou mužskou reprezentaci.
„Lukáš má ale taky svoji hlavu, a když si k tomu přidáte, jakou já mám palici, tak bychom spolu asi doma lehce nevycházeli,“ usmívá se trenér.
„Já Míru za jakéhosi druhého tátu svým způsobem považuju,“ vrací Bauer kompliment, „Stará se o mě od mých čtrnácti let, spoustu věcí mě naučil a leccos jsem od něho okoukal i v osobní rovině.“ Tykání Bauer odložil Když se nejlepší český lyžař začal přátelit se svojí manželkou Kateřinou, jednou mu dokonce oznámila, že si původně myslela, že chodí s Bauerem, a nikoliv s Petráskem. „Používal jsem totiž stejný slovník jako Míra a na některé věci jsem i reagoval jako on,“ vzpomíná Bauer zvesela.
„Co řekl, to bylo pro mě svatý. Když mně v mých osmnácti nabídl tykání, ještě celý rok mi to nějak nešlo z pusy. Taková to pro mě byla autorita.“ Petrásek připouští, že si společně prošli i složitějším obdobím. V současné době už jsou ale jejich vztahy dávno pročištěné.
„Lukáš potřebuje přesně vědět, co, kdy a jak bude dělat, je třeba si pro sezonu stanovit priority,“ pokračuje kouč Petrásek. „Někdy se samozřejmě při tréninku anebo po něm dohadujeme, jestli to či ono bylo správné, ale já si myslím, že podobné debaty jsou na místě. Důležité je, abychom si o všem povídali; nejhorší je řešit spor mlčením.“ Bauerovi nebylo naposledy příliš do řeči při Tour de Ski, kdy měli s trenérem odlišný názor na taktiku při „dvacítce“ ve Val di Fiemme.
„V podobných situacích je nejlepší nechat Lukáše vychladnout a pak si v klidu promluvit,“ ví Petrásek.
„Řešit cosi silou nebo ostrými výrazy 00 v případě Lukáše nefunguje. Co občas slyšíme třeba od hokejových trenérů, bych si nikdy nedovolil.“ Bauer přiznává, že někdy částečně nepříjemný dokáže být.
„Když ve mně hlodá červíček, jestli bychom neměli v tréninku to či ono pozměnit, tak to Mírovi řeknu. Jak už jsem starší, bývám trochu zatvrzelejší a jen tak lehce se od něj přesvědčit nenechám,“ usmívá se.
Bauer ale hned připomíná, že na sebe nikdy nekřičí. „A vím určitě, že bych ho taky nikdy neposlal kamsi. I kdybych měl úplně jiný názor. Jako jediný mě provází celou kariérou; ani Káča se mnou není tak dlouho,“ vykládá běžec.
Kouč svěřence dost chválí „A když někdy dojde k výměně názorů, která má do pravé „Itálie“ dost daleko, tak o Mírovi pořád vím, že se za mě vždycky postaví a bude za mě bojovat. A vím taky, že pokud s ním budu trénovat a řídit se alespoň z větší části jeho plány, tak budu jezdit dobře,“ povídá Bauer.
Petrásek připouští, že Bauera v poslední době dost chválí.
„Každý trénink chodí nadoraz, málokdy jezdí špatně. Navzdory problémům z poslední doby je na tom technicky výtečně. Hlavně aby měl v pátek patřičně připravený motor...“
