Jsme v místě, kam se ještě žádný český a možná ani americký novinář nedostal - na základně Schriever v Colorado Springs. Čekáme na start rakety, která bude testována nad Tichým oceánem. „Na vlastní kůži“ si tak můžeme otestovat funkčnost systému, jehož součástí má být i plánovaná radarová základna v Brdech.
„Raketa bude vypálena z aljašské základny Kodiak,“ vysvětlují vojáci a celou trasu letu zároveň ukazují na mapě. Za chvíli již vidíme záběry bílé rakety přímo z Aljašky a na monitoru nápis Secret.
Pokračování na straně 3
Tři, dva, jedna... Start!
Protiraketová obrana - Američané testovali systém, jehož součástí má být i radar v Brdech
Dokončení ze strany 1
Čas rychle utíká a do odpálení zbývá již jen 20 minut. Hlásí se jednotlivé radary, které budou cestu této střely dlouhého doletu monitorovat. Všichni hlásí: We are green (máme zelenou), tedy jsme připraveni. Až na místo odpálení na Aljašce. „We are red (máme červenou),“ ozývá se.
Není to film, ale realita Odpočítávání se najednou zastavuje na sedmnácti minutách. „Co se děje?“ ptáme se. V oblasti, kde má být raketa odpálena, je prý špatné počasí, zataženo, mraky, a jak se dozvídáme, blesky by mohly celý test narušit. Aljaška si proto žádá odklad nejméně o patnáct minut. Generála Anzaloneho neustále informují, jak se situace vyvíjí. Po téměř půlhodině čekání a našich spekulací, zda vůbec k testu dojde, najednou všichni hlásí: Jsme zelení, a náš průvodce, podplukovník Jeffrey Cullen, na nás vítězoslavně zvedá palec.
„Ještě než se to celé spustilo, tak jsem určitou trému cítila, pak už ne,“ přiznává poté i česká ministryně Vlasta Parkanová. „Děláme tyto testy docela často, ale pokaždé je to jiné, nikdy nevíme, zda to bude úspěšné,“ dodává Jeffrey Cullen. Generál Anzalone se zaujetím vysvětluje podrobnosti celého testu zástupcům české delegace. Jinak ale vůbec nevypadá nervózně. „Oceňovali jsme jeho klid. On na to odpověděl, že už je zvyklý, byl to jeho čtyřicátý druhý test,“ říká nám posléze český velvyslanec při NATO Štefan Füle.
Poslední minuty do startu jen sedíme a ani nedutáme. Celá místnost a raketa, kterou vidíme na obrazovce, vypadají jako v hollywoodských filmech. Je to ale realita. Pět, čtyři, tři, dva, jedna. Raketa je úspěšně odpálena. Na jejím trupu je připevněna kamera, takže máme možnost sledovat celou její trasu. Vidíme, jak stoupá a vzdaluje se od Země. Za chvíli už cestuje vesmírem. Její trasu mapují jednotlivé radary na lodích Aegis i přímo na moři na ropné plošině. „Tento test byl unikátní právě proto, že poprvé byla sbírána i data z takzvaného sea-based radaru na moři,“ vysvětluje nám Štefan Füle s tím, že při předchozích testech byl tento radar používán jen jako pomocný. „Cílem tohoto testu bylo vyzkoušet jednotlivé senzory zapojené do určité série,“ dodává.
Gratulace z Washingtonu Samotná raketa uletěla okolo tří tisíc kilometrů a po téměř třiceti minutách spadla do moře. Ještě předtím k ní byla ale vyslána simulovaná protistřela. Ta nepřítele po sedmi minutách zasáhla a simulovaně „zneškodnila“. Test byl úspěšný, všichni si oddechli. Zásah opravdovou protiraketou budou Američané testovat ještě letos na podzim. „Byl to úžasný zážitek,“ zhodnotila test česká ministryně obrany. Gratulace do Schrieveru přišly i z Washingtonu, kde na stejné obrazovce sledoval celé dění i šéf Agentury pro protiraketovou obranu, generál Henry Obering. Nadšení jsme ale i my, ještě celou cestu do hotelu vše dopodrobna rozebíráme.
„Můžete o tom, co jste viděli, za dvacet let vyprávět svým dětem. To už u vás třeba bude také stát radar,“ uzavírá podplukovník Cullen.
***
Jak funguje americká obrana proti nepřátelským raketám
1. Satelitní senzory - Zaznamenání odpalu nepřátelské rakety. Satelity Defence Support Program (DSP) monitorují celou planetu. Využívají infračervené senzory a v případě odpálení rakety zaznamenávají žár vznikající spalováním paliva. 2. Řídící středisko - Po odpálení nepřátelské rakety budou zalarmovány velitelské a řídící struktury. Mezitím bude probíhat sledování rakety. 3. Předsunuté torpédoborce vybavené systémem Aegis dostanou prvotní informaci o odpálení rakety. Poté začnou pomocí radaru SPY-1 zjišťovat možnou trajektorii balistické rakety. Všechna data jsou přenášena po síti systému obrany proti raketám ve střední fázi letu (GMD). 4. Odpálení antirakety - Ze sil v Grand Forks na Aljašce či z Vandenbergovy letecké základny v Kalifornii je odpálena antiraketa(y), jejíž součástí je obranná hlavice. 5. Zpřesnění dráhy rakety - Zmodernizovaný radar včasného varování (UEWR) a mořský radar SBX začnou fungovat ve chvíli, kdy se nepřátelská raketa přiblíží do oblasti, kterou pokrývají signálem. Ve chvíli, kdy raketa dokončí tzv. startovou fázi, dojde k oddělení její nosné části od bojové hlavice. Spolu s hlavicí se pravděpodobně oddělí i klamné prostředky, které mají zmást obrannou hlavici. Úkolem radaru je sledovat tento shluk několika objektů. 6. Úpravy letové dráhy - Data z UEWR jsou přenášena do počítače v antiraketě. Jsou použita k úpravě letové dráhy tak, aby se upřesnilo místo, kde má být vypuštěna bojová hlavice. 7. Získání informací o cíli - Bojová hlavice využívá informací z velitelství a vlastních senzorů, aby se dostala do správné polohy. Úkolem obranné hlavice je ve shluku objektů nalézt nepřátelskou hlavici. 8. Zásah - Hlavice se pomocí malých motorů nasměruje na nepřátelskou hlavici a srazí se s ní ve vzájemné rychlosti více než 24 tisíc kilometrů za hodinu (cca 7 km/s). Bojová hlavice je nárazem (bez použití výbušniny) zničena. Zdroj: Radek Khol, František Šulc a kol.: Protiraketová obrana, Ústav mezinárodních vztahů 2004
O autorovi| Tereza Šupová, zvláštní zpravodajka LN v USA
