Odysea tří patnáctiletých chlapců z Tokelau, kteří se jedné noci s lahví vodky a několika kokosovými ořechy vydali v tři a půl metru dlouhé hliníkové pramici z atolu Atafu k dvě stě kilometrů vzdáleným sousedům, po cestě se ztratili, byli marně hledáni novozélandským letectvem i veškerým obyvatelstvem Tokelau a nakonec je po četných dobrodružstvích a 61 dnech na moři náhodou zachránila rybářská loď 1300 km od místa vyplutí, patří i v Tichomoří, kde jsou příběhy o ztracených námořnících tradovány v nejedné rodině, k těm dobrodružnějším.
Mnohé zaujala čirá nepravděpodobnost náhodné záchrany chlapců, blížících se již smrti žízní, jež byla proto někdy označována za zázrak. Tady v Tichomoří, kde se dozvídáme i o četných případech lodiček ztracených a již nikdy znovu nespatřených, vypadá ovšem občasný šťastný konec takové příhody podstatně prozaičtěji. Pozoruhodným ale zůstává, jak brilantně mladíci svoji anabázi zvládli, takže i po dvou měsících v téměř beznadějné situaci byli vyloveni z moře ve výborné psychické kondici. Dětství prožité na korálovém atolu uprostřed oceánu je pro podobné dobrodružství zjevně neocenitelnou průpravou a vůbec přitom nejde o znalost námořnických uzlů či jiných technických grifů. O jistém profesionálním nadhledu svědčí už to, že svoji situaci začali trosečníci považovat za vážnou teprve po dvou týdnech na moři spíše než po dvou hodinách, kdy bychom začali panikařit my, suchozemci z vnitrozemí.
Reakce nezaujatých pozorovatelů na toto dobrodružství byla v zásadě dvojí. Překvapivě četné byly zapšklé stížnosti samozvaných strážců pořádku, rozčilujících se nad tím, že se nezletilí chlapci opili, že ukradli loď, že je rodiče dostatečně nevychovali či alespoň nehlídali, že vůbec šlo o poněkud neuváženou výpravu, že záchranné operace stály mnoho peněz a úsilí a že nakonec i ty zádušní mše odsloužené za domněle již mrtvé hochy přišly vlastně vniveč. Sám jsem zastáncem liberálnější názorové školy, jež podobná dobrodružství v zásadě podporuje, neboť dobré příběhy - a ty jsou jen málokdy zcela prosté rizika -jsou nakonec těmi nejcennějšími a také nejtrvanlivějšími produkty naší civilizace. Měly by se proto započítávat do hrubého národního produktu spíše než třeba vyrobené automobily. Vždyť takové Odysseovy příhody zůstávají zajímavé i po téměř třech tisíciletích, zatímco kolik čeho Řekové tehdy - či třeba letos -vyrobili, nás vzrušuje podstatně méně.
Naštěstí nikterak nehrozí, že by zastánci pořádku, bezpečnosti a mírného pokroku v mezích zákona někdy prosadili svou. Mladí muži budou i nadále lehkomyslně vyjíždět v malých lodičkách na širý oceán, opilí dobrodružstvím či alespoň lahví vodky. Většinu z nich sice už nikdy znovu nespatříme, ale těm, kteří se nějakým zázrakem vrátí, bude radost naslouchat.
NEPŘEHLÉDNĚTE Příloha Věda&Výzkum o rozsahu čtyř tiskových stran vychází v Lidových novinách každé úterý.
Dobré příběhy jsou nejtrvanlivějšími produkty naší civilizace. Měly by se proto započítávat do hrubého národního produktu spíše než třeba počet vyrobených automobilů.
O autorovi| Autor pracuje v Entomologickém ústavu AV ČR, přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Na Papui-Nové Guineji založil a vede výzkumnou stanici. VOJTĚCH NOVOTNÝ entomolg
