Jan Janků na snímku spolupracoval. K smrti byl kdysi odsouzen jen za to, že se účastnil skautského hnutí. V Uherském Hradišti strávil rok v cele smrti, takzvané „třicítce“. Ze dvanácti tamních muklů přežil jako jediný. Dodnes s pohnutím ukazuje plastiku Kristovy tváře, kterou na cele se spoluvězni vytvořili z chabých přídělů chleba. „Tam se jinak nedalo přežít. Pokud člověk neměl víru, tak prohrál,“ říká a líčí drastické vyšetřovací metody Grebeníčka, Holuba, Moučky a dalších, kteří se bavili například tím, že ženám típali cigarety o bradavky.
Potrefená husa zakejhala Své zkušenosti má i představitel Koníčka Jan Přeučil. „Přijal jsem tu nabídku z úcty k tatínkovi, který byl v procesu s Miladou Horákovou odsouzen na doživotí a odseděl si otřesných patnáct let,“ říká. „Jezdil jsem za ním do nejrůznějších věznic. Během deseti minut jsem mu třeba musel říct, že maminka už nežije.“
O procesech z 50. let prý naopak neměla potuchy představitelka Koníčkovy mladičké oběti Dominiky Petra Vlčková. „Ve školách se v dějepise většinou končí druhou světovou válkou,“ tvrdí. „Jsem za ten film vděčná a myslím si, že může mé generaci pomoct pochopit, co se tehdy dělo.“
Proti Klíčku se už ohradil Grebeníčkův syn Miroslav, poslanec a bývalý předseda KSČM. „Tu kauzu vyvolala média,“ tvrdí producent Pavel Paleček. „Pro nás je to ale zadostiučinění, že se potrefená husa ozvala.“
„To byla taková sviňa, pane Přeučil, to si nedovedete představit,“ vzpomíná herec na to, co mu o Grebeníčkovi starším řekla žena, jež věznicí rovněž prošla. Kdykoliv ho potkala na ulici, schovávala dceři obličej, aby se na vyšetřovatelovu tvář nemusela dívat. Alois Grebeníček přitom v Hradišti v poklidu dožil, aniž by se dočkal rozsudku. Mnoho sousedů na něj přitom prý vzpomíná jako na slušného člověka, který vždy pozdravil. I toto připomíná film Klíček, jenž měl předpremiéru právě v Uherském Hradišti a nyní je k vidění v běžné distribuci.
