Třídní výlet

Ne, rozhodně nemůžu říct, že by mě sraz v 5.15 ráno na Hlavním nádraží překvapil. Mě totiž u pana doktora Vaňka nepřekvapí vůbec nic. To mi ovšem ve čtyři hodiny, kdy jsem byla donucena vstát z postele, ve které bych (kdyby výlet organizoval člověk, který nemá sadomasochistické sklony (s chutí strávila ještě aspoň dvě hodiny, nezabránilo v upřímném prohlášení: „Hlavně že má doktorát z filozofie.“ Na což maminka nevzrušeně reagovala: „Taky mě ještě nenapadlo slušné slovo.“ Ale jinak jo, jinak ho mám ráda. Když se mé rozčilení přeneslo z profesora na masivní keramickou kočku, kterou se mi podařilo na cestě k pohovce nakopnout, a zajistit si tak velice intenzivní vnímání vlastního malíčku, šlo už všechno celkem hladce. (...) Jakmile na místo našeho srazu dorazil strůjce všeho neštěstí (...), přestala jsem pochybovat o tom, že nemá žádné jiné oblečení. Skutečně nemá. (..) To je učitelský plat tak nízký...? (...)