Tento měsíc redakce týdeníku Polityka po sedmnácté udělila nejtalentovanějším mladým umělcům prestižní Paszporty Polityki (Pasy Polityky).
Pravidla neupřesňují, dokdy je ještě někdo mladým tvůrcem a odkdy už začíná střední věk, ale bere se to tak, že by měl být „pod čtyřicet“. I když v minulosti to bylo různé, například autor fantasy Andrzej Sapkowski získal Paszport ve svých devětačtyřiceti. Letos byl průměrný věk oceněných 33 let, což naznačuje, že tón dnes začínají v nové polské kultuře udávat ti, kdo dospívali už po roce 1989.
Polsko-ruská válka a Rub Ceny se udělují v šesti kategoriích: film, literatura, vážná hudba, populární hudba, výtvarné umění a divadlo. Redakce vybírá mezi umělci, jež nominovali přední kritici z hlavních médií. Nejvíc emocí vzbudil výběr nejlepšího režiséra - protože pro polskou kinematografii byl rok 2009 mimořádně vydařený.
Porota vybírala s obtížemi a nakonec přiznala cenu rovným dílem dvěma tvůrcům, oběma narozeným v roce 1971: Borysu Lankoszovi za snímek Rewers (Rub, psal jsem o něm na tomto místě 26. září) a Xawerymu Sulawskému za film Wojna polsko-ruska (Polsko-ruská válka) podle románu Doroty Maslowské. Mimochodem, tato neobyčejně talentovaná spisovatelka se v roce 2002 - ve svých devatenácti letech - stala vůbec nejmladší držitelkou Paszportu. Letošní oceněný v kategorii literatura, Piotr Paziňski, je proti ní ve svých 37 letech málem metuzalém.
Paziňski, literární vědec a šéfredaktor židovského měsíčníku Midrasz, ve svém minirománovém debutu líčí židovský penzion pod Varšavou, kde v dětství pobýval se svou babičkou. Osobní vzpomínka se mu stala příležitostí k úvaze nad tím, co zůstalo z dávného židovského světa a co dnes obnáší být Židem v Polsku. Je to především - píše Paziňski - spojení tradice a paměti, udržované generací vnuků, kteří většinou nejsou nijak religiózní a ani se neztotožňují se současným Izraelem. Co jim pak zůstává? O tom právě píše Paziňski v románu Pensjonat.
All you need is punk Bouři v kinech vzbudil i film jiného mladého režiséra, Wszystko, co kocham (Všechno, co miluji) Jacka Borcucha, vyprávění o počátcích polského punk rocku. Děj odehrává na počátku 80. let na polském pobřeží: hrdinové jsou fiktivní, ale ve filmu můžeme slyšet autentické dobové punkové hity, skladby legendárních kapel WC nebo Dezerter.
Při té příležitosti se v tisku i v televizi objevily rozhovory s dávnými bohatýry punkové revolty, dnes už padesátiletými. Hodně z nich dosud vystupuje, někteří nahrávají desky. Do historie polského rocku se zapsali jako nonkonformisté, kteří nepodlehli ani komunistické cenzuře, ani tlaku volného trhu, a Wszystko, co kocham vypráví o zdrojích jejich buřičských postojů a o ceně, kterou za nezávislost zaplatili. Film se kvalifikoval - jako vůbec první z Polska - do soutěže na festival nezávislé kinematografie v americkém Sundance.
Ten, který psal deník v noci A konečně: vyšel první z ohlašovaného devatenáctidílného projektu Sebrané spisy Gustawa Herlinga-Grudziňského (známého i českým čtenářům díky vynikajícím překladům Heleny Stachové). První díl zahrnuje recenze, skici i literární diskuse, jež autor Jiného světa psal v letech 1935-1946.
Jsou tu první články, publikované tehdy devatenáctiletým studentem polonistiky na stránkách předválečných časopisů. I texty vyšlé na Blízkém východě či v Itálii, kde pobývaly oddíly polské armády, do nichž spisovatel vstoupil po propuštění z gulagu.
V následujícím díle budou texty psané už poté, co Herling-Grudziňski v roce 1947 založil s Jerzym Giedroycem Kulturu, nejdůležitější časopis polské emigrace, v němž byl dlouhá léta redaktorem odpovědným za literaturu. Poslední díl projektu má vyjít v roce 2019, na sté výročí spisovatelova narození.
O autorovi| Aleksander Kaczorowski, Autor (* 1969) je zástupcem šéfredaktora týdeníku Newsweek Polska. Do polštiny přeložil knihy Bohumila Hrabala, Josefa Škvoreckého nebo Egona Bondyho. novinář
