Další jaderná velmoc 15. prosince 1948 V Saclay, 15 km jihozápadně od Paříže, kde sídlí nově založené francouzské jaderné středisko, začíná krátce po poledni fungovat první výzkumný jaderný reaktor v Evropě. Jmenuje se ZOE, což je jednak akronym od zéro (téměř nulový výkon, tedy zařízení čistě výzkumné), oxide d´uranium (forma jaderného paliva) a eau lourde (těžká voda jako moderátor), ale především - „zoe“ značí řecky „život“, tedy přeneseně mír, nikoli válka. Duší podniku je Fréderic Joliot-Curie. Francie se po USA, SSSR a Velké Británii stává čtvrtou zemí, která ovládla jadernou energii. O SSSR se ale tehdy nevědělo, tak tisk psal o třetím místě.
Radioaktivita ve službách archeologie 17. prosince 1908 V Grand Valley (Colorado, USA) se narodil Willard Frank Libby, jeden z těch, jejichž jediný objev významně zasáhl řadu oblastí lidské aktivity. Vymyslel totiž radiokarbonovou datovací metodu. To je tak: neutrony, vznikající účinkem kosmického záření na horní vrstvu atmosféry, mění přítomný dusík na radioaktivní izotop 14 C. Ten se jako složka CO2 zapojuje do koloběhu uhlíku v přírodě. Vstupuje do rostlin, zvířat i lidí - dokud žijí. Úmrtím přísun ustává a obsah radiouhlíku v ostatcích klesá s poločasem zhruba 5730 let. Okamžik smrti organismu, a tedy vlastně i stáří např. archeologického nálezu, třeba kosti, lze potom zjišťovat radiometricky měřením aktivity C 14. Při měření je potřeba zpracovat (čili zničit) část často unikátního vzorku obsahující přinejmenším 15 g zbytkového uhlíku. Metoda „funguje“ v rozmezí 5000 až 50 000 let. Nejnovější techniky separace 14 C hmotnostní spektrografií meze poněkud posouvají, především však vyžadují mnohem méně vzorku. Libby dostal 1960 Nobelovu cenu ze chemii. Zemřel 1980.
