VĚDNOHUBKY
Pohyb psů, kteří přišli o jednu končetinu, zkoumají němečtí vědci z univerzity v Jeně. Výsledky, které mají napomoci v sestrojování dokonalejších robotů, zveřejnili ve čtvrtek na výročním zasedání mezinárodní Společnosti experimentální biologie v Praze. Vědci nechali zdravé a třínohé psy dvě minuty jít nebo běžet na běžeckém páse. Zvířata měla na kůži umístěné odrazky, které umožnily sledovat jejich pohyb vysokorychlostními infračervenými kamerami.
Ukázalo se, že pokud pes přijde o zadní končetinu, přední nohy se i nadále hýbou stejně jako u zdravých zvířat. Pokud mu ale chybí přední noha, musí se obě zadní přizpůsobit a pohybují se jinak. Podle vědců to souvisí s tím, že na přední končetiny je kladena větší zátěž, protože těžiště se nachází v přední polovině těla. Výzkumníci chtějí pomocí těchto zjištění vyvinout roboty, kteří se dokážou přeprogramovat a přizpůsobit svůj pohyb, když je postihne nehoda a přijdou o končetinu. Předtím ale chtějí podobné experimenty provést u dalších zvířat a také u člověka.
Pokrok ve výzkumu dlouhověkosti oznámili včera vědci z Bostonské lékařské školy v časopise Science. Výzkumníci pod vedením Paoly Sebastianiové porovnávali dědičnou informaci více než tisíce lidí, kteří se dožili alespoň sta let, se stejně velkou kontrolní skupinou mladších osob. Zaměřili se na analýzu 150 vybraných genů, které údajně stačí k úspěšnému určení, zda má člověk genetické předpoklady dožít se vysokého věku.
Podařilo se jim identifikovat 19 variant určitých skupin genů, které byly typické pro 90 procent zkoumaných stoletých osob. Vědci tvrdí, že jejich metoda dokáže se 77procentní pravděpodobností určit, zda má dotyčný genetické předpoklady k dlouhověkosti. Zároveň ale připouštějí, že na skutečném věku, kterého se jedinec dožije, má významný podíl také životospráva.
Pro zajímavost se experti podívali také na geny, které bývají dávány do souvislosti s Alzheimerovou a Parkinsonovou nemocí, chorobami srdce a cukrovkou. Zjišťovali, zda dlouhověcí lidé mají ve srovnání s kontrolní skupinou méně variant těchto genů vedoucích ke zmíněným nemocem. Překvapivě ale žádný rozdíl nezaznamenali. Pokud toto zjištění potvrdí další nezávislé výzkumy, může to znamenat, že dosavadní odhady pravděpodobnosti k propuknutí určité nemoci na základě těchto genů mohou být bez znalosti dalších genů nepřesné a zavádějící, píší autoři v komentáři své studie.
Přesto – nebo možná právě proto – jsou bostonští vědci přesvědčeni, že je jejich výzkum důležitým krokem k tzv. personalizované a prediktivní medicíně, která stanovuje vyhlídky zdravotního stavu jedince na základě analýzy jeho dědičné informace. Rychlou a levnou metodu pro měření obsahu alkoholu ve víně nebo tuku v mléce vyvinuli vědci z Harvardovy univerzity. Informovali o tom v časopise Journal of Agricultural and Food Chemistry. Využili k tomu jev magnetické levitace, známé jako MagLev, na níž jsou založeny například rychlovlaky v Japonsku, které se pohybují po „magnetickém polštáři“.
Senzor tvoří nádobka s kapalinou reagující na magnetické pole. Nad a pod ní jsou umístěné magnety. Do nádobky se pak vloží nebo kápne vzorek analyzované látky, například potraviny. Podle toho, jakou má vzorek hustotu, vzorek začne levitovat výš nebo níž ve sloupci kapaliny. Pak už stačí jen vyrobit standardizované senzory se stupnicemi pro různé potraviny. Vědci zatím svůj vynález vyzkoušeli na různě tučných druzích sýrů, mléka a arašídového másla. Další možné využití se podle nich nabízí například pro stanovení obsahu alkoholu nebo cukru v nápojích, ale také k měření obsahu soli ve vodě určené k zavlažování.
O autorovi| Eva Vlčková redaktorka LN
