Pro ty, kteří povodeň nezažili, se ze záplav pomalu stává už rituál.
Voda je v mžiku tam, kde nikdy nebyla, bere to, s čím nikdy nic nemělo pohnout. Záchranáři zachraňují, politici kalibrují reakci, aby se nezdáli lhostejní, ale taky aby se netlačili před kameru. Televize již má připravenou dramatickou hudbu podmalovávající zpomalené záběry.
Jenže bez ohledu na to, že každé neštěstí je individuální a nepřenositelné, on to doopravdy už je rituál. Odborníci upozorňují na to, že počasí podléhá cyklům a nyní vstupujeme do nestabilního období, už hezkou řádku let -ještě dřív, než se z globálních klimatických změn stalo módní politikum. Takže opravdu bude potřeba se na povodně připravovat dlouhodobě, byť to není přirozené ani lidské povaze, ani politice -v níž je lépe vidět člověk, který se postaví do čela boje s pohromou, než ten, který se zasadil o to, aby pohroma nenastala. Zejména odtažitá, na zvyklosti narážející opatření jako zvyšování retenčních schopností půdy se musí stát běžnou záležitostí tak jako, bohužel, povodně samotné.
