Dopustili jsme se tento týden v článku Rabín kázal katolickým biskupům (LN 7. 10., s. 8) výrazu židovský rabín. Jedná se o takzvané redundantní (nadbytečné, přebytečné) spojení, podobně jako třeba židovská synagoga. Rabín může být jen židovský, synagoga jakbysmet. S katolickými biskupy je naopak vše v pořádku, neboť biskupský úřad mají i jiná vyznání.
Mimochodem slovo rabín (židovský duchovní) pochází z hebrejského rabbi, což bylo oslovení duchovních, které doslova znamenalo „můj učiteli“, „můj pane“, jak uvádí Český etymologický slovník Jiřího Rejzka. Výrazem rabbi lidé například oslovovali Ježíše Krista.
Ale zpět k redundantním spojením. Často se s nimi setkáváme u jmen měst. Netahá vás za oči věta „přijel do německého Berlína“? Spojení názvů měst s přídavnými jmény by se mělo používat jen v některých případech.
Za prvé tehdy, pokud město stejného jména leží i v jiné zemi – v rámci jedné republiky pak v jiném regionu (nebo alespoň existuje vysoká pravděpodobnost, že tomu tak je). Jsou proto v pořádku spojení „skotský Perth“, respektive „australský Perth“, „americký Birmingham“ a „anglický Birmingham“. (To vše samozřejmě jen v případě, že už z kontextu není jasné, o které zemi je řeč.) Nejkurióznější je asi jméno Santiago – město tohoto jména má „povinně“ snad každá latinskoamerická země, pominuli slavné španělské poutní místo Santiago de Compostela.
Dalším případem, kdy je vhodné připojit ke jménu města přídavné jméno, je potřeba zdůraznění. („Finanční krize není chřipka, před ní vás žádná izolace nezachrání – v islandském Reykjavíku by o tom mohli vyprávět.“)
Třetím a nejčastějším důvodem, proč psát u názvů měst upřesňující adjektiva, je předpoklad, že čtenář by nemusel město znát. Zde vstupuje do hry osobní hledisko pisatele. Jako autor bych skoro určitě napsal nigerijský Lagos, ale k egyptské Káhiře bych se dal přinutit jedině násilím – „tu přece musí znát každý“. (Mému kolegovi, s nímž jsem toto téma konzultoval, například nevadí polská Varšava, zato ruská Moskva ano...) Předpoklad, že čtenář nebude vědět, kde se město nachází, bude, zdá se, stále častější příčinou uvádění přídavných jmen. Dokládá to třeba příhoda z průvodcovských zkoušek. Mladičká skoroprůvodkyně na otázku, kde upálili Jana Husa, správně uvedla, že v Kostnici – tu pak lokalizovala ke Kutné Hoře. Před časem se zase naši čtenáři mohli dozvědět geografickou novinku, že z jezera Bajkal vytéká řeka Ankara.
Nicméně doufejme, že čas, kdy budeme nuceni psát „Bílý dům v americkém Washingtonu“, ještě dlouho nenastane.
To je ode mě pro dnešek z české Prahy všechno.
Ondřej Tuček, vedoucí jazykový redaktor LN, ondrej.tucek@lidovky.cz Rubrika vychází každý pátek
Mladičká skoroprůvodkyně na otázku, kde upálili Jana Husa, správně uvedla, že v Kostnici – tu pak umístila ke Kutné Hoře
