Google zprovoznil novou službu, již jsem si hned zapojil, protože taky musím mít všechno, takže mému mailu teď vládne „Priority Inbox“ neboli „Důležitá pošta“. A musím říci, že od chvíle, kdy roboti Googlu „používají různé signály k identifikaci důležitých e-mailů, včetně informací o tom, které e-maily jste četli a na které jste odpověděli“ a sami třídí moji poštu, můj život není stejný. Dokonce by se dalo říci, že je zalit sluncem. Pryč jsou rána, kdy jsem usedl k počítači, vyskočilo na mě „100 nových“ a poté jsem hodinu bloudil v lese nabízených slev, ubrečených dopisů, jaké producentům dokážou psát jen režiséři po dvanácti hodinách ve střižně, zábavných linků od nezábavných kamarádů a samozřejmě masových mailů od všech možných evropských institucí, které vás co týden upozorňují, že nepřihlásíte-li se dnes, nevyhrajete grantovou podporu svého kulturního projektu, a tiskových zpráv ze všech festivalů, které si myslí, že nás v Praze zajímá, že k nim do Opavy přijel někdo z Prahy a dostane od nich cenu za celoživotní dílo. Končíval jsem popelavý, vyčerpaný a s touhou si jít zase lehnout. A dneska? Všechen zmatek je pryč, robotický sluha mi na tácku přinese poštu srovnanou, je radost se jí probírat. Všechno je náhle zajímavé, balast je pryč, vkusně zasunutý až dole, v kolonce „Vše ostatní“, náhle jsou má rána klidnější, nic zuřivě nemažu, jen si čtu a odpovídám.
Ale nepopírám, že mě po čase začalo znepokojovat, že do balastu Google ukládá i výzvy o pomoc od Člověka v tísni. A že do „Důležité pošty“ naopak zařadí vše, co má v předmětu „elektronika“ a „sleva“. To jsem opravdu tak špatný člověk, že mě Google vyhodnotil jako hamižného sobce posedlého nákupem zlevněných LCD monitorů? Nepřekvapuje mě, že cokoliv, co je „práce“, končí ve „Všem ostatním“, takovou pověst mám nejen před Googlem, ale jsou skutečně aukce na Aukru pro mě „Důležité“? Je mi samozřejmě jasné, že to třídění provozuje jen nějaká sada skriptů na základě sledování mé práce s e-maily, které Google už pěkných pár měsíců či let provozuje, ale jistě chápete, že mi nemůže být jedno, co si o mně myslí kdokoli. I sada skriptů. Proto je dneska Poslední slovo tak krátké - ráno jsem vstal, zapnul počítač a poctivě označil všechny zprávy od Člověka v tísni jako důležité, přečetl si všechno o stavbách škol v Africe a podíval se na video šťastného afghánského zemědělce, který obdržel od českých dárců dvacet slepic. Slevy elektroniky jsem rovnou smazal, stejně nemám prachy, poctivě odpověděl všem spolupracovníkům a nezapomněl jsem se hezky rozloučit a zeptat se na děti. Skončil jsem teď, krátce po poledni. Byla to fuška, ale aspoň jsem si před Googlem vylepšil pověst.
