TUNIS/PRAHA Všechno to začalo zoufalou akcí šestadvacetiletého Muhammada Búazízího, který se loni 17. prosince pokusil veřejně upálit. Nevěděl už, jak jinak vykřičet do světa frustraci z toho, že nemá práci a peníze, přestože vystudoval vysokou školu. Poslední kapkou bylo, když mu úřady ve městě Sidi Búzíd odmítly vydat povolení k pouličnímu prodeji zeleniny.
Městem, které leží zhruba 200 kilometrů od tuniské metropole Tunisu, následně otřásly demonstrace. Do ulic vyšli lidé, kteří na tom dnes jsou stejně mizerně jako Búazízí. Nutno podotknout, že oblast, ve které Sidi Búzíd leží, patří k nejchudším v zemi. Demonstrace se však rychle rozšířily i do dalších koutů země. A vláda je začala tvrdě potlačovat s tím, že „v tom má určitě prsty opozice“.
Jen tím ale přilila olej do ohně. Když došlo k prvním případům střelby do demonstrantů, protesty zesílily a rozšiřovaly se dál. Dnes už za nimi není jen frustrace z rostoucí nezaměstnanosti, ale odpor vůči vládě a tomu, jak omezuje základní svobody, hlavně pak svobodu slova. O uplynulém víkendu bylo při srážkách policie a demonstrantů zabito několik desítek lidí. Podle humanitárních organizací, hlavně Amnesty International, je mrtvých už celkem 35.
Konec „tiché dohody“?
Nutno podotknout, že síla a rychlost, s jakými se protesty rozmohly po celé zemi, vládu zarazily. Prezident Zín Abidín bin Alí, který je u moci už třiadvacet let, dělá všechno pro to, aby se o zemi mluvilo jako o ukázkovém příkladu ekonomické stability, hlavně pak aby nic nenarušilo její image turistického ráje.
Tunisko je ale ve skutečnosti země se spoustou pečlivě ukrývaných problémů. „Vláda prezentuje zemi navenek jako demokratickou, ale každý ví, že je to ve skutečnosti jen hra na demokracii,“ řekl před časem francouzskému deníku Le Monde exulant Moncef Marzúkí. „Taky o Tunisku rozhlašuje, jaký je to ekonomický zázrak, ale každý přitom ví, že se země potýká se spoustou problémů, s nezaměstnaností a chudobou... A to je to, co dnes lidi žene do ulic.“ Analytici k tomu dodávají, že hněv ulice mohlo ještě umocnit odhalení, s nímž nedávno přišel server WikiLeaks. Podle jedné z diplomatických depeší odeslaných z americké ambasády v Tunisu v červnu 2008 si prý tuniský prezident a jeho rodina „libují v luxusu a dopřávají si ho za každých okolností“.
Vláda se prozatím ohrazuje proti tomu, že by na protesty zareagovala až moc tvrdě. Situaci na ulici popisuje jako výtržnosti, ne jako demonstrace. Podle jejího výkladu je zkrátka potřeba bránit soukromý majetek (myšleno obchody a zaparkovaná auta) proti „bandám výtržníků a teroristů“.
Samotné protesty se pak pokusila paralyzovat tím, že nechala do odvolání zavřít univerzity a další školy. A prezident, který koncem prosince navštívil v nemocnici popáleného Búazízího (ten nakonec svým zraněním podlehl), se navíc nechal slyšet, že vytvoří „300 tisíc nových pracovních míst“. Jak, to už nicméně zapomněl dodat.
Západ dlouho otálel s tím, jak by měl na nepokoje v zemi zareagovat, koneckonců tuniský prezident patří k jeho největším africkým spojencům. Až když se začal dramaticky zvedat počet mrtvých, vyzval vládu, aby přestala se střelbou do demonstrantů.
Komentátoři a znalci poměrů se mezitím dohadují, zda by mohly nepokoje předznamenávat i něco víc. Někteří z nich mají za to, že bychom mohli být svědky konce jakési tiché dohody, která v zemi vládne desítky let. Její obsah je jednoduchý - výměnou za příslib sice pomalého, ale trvalého růstu životní úrovně se Tunisané smířili s korupčními praktikami vládnoucí elity, která jim současně odepřela některá jejich práva. Pro zahraniční investory je Tunisko každopádně „bezpečnou“ zemí s levnou pracovní silou.
Paradoxně právě ekonomické důvody by mohly téhle dohodě zlomit vaz. V poslední době totiž roste počet nezaměstnaných hlavně mezi absolventy, kteří si i díky vzdělání uvědomují, jak je vláda drží zkrátka a jak tvrdě proti nim může zasáhnout, když se chtějí ozvat, nebo dokonce prosazovat nějaké změny.
Každopádně už teď je prý podle analytiků jasné, že prezident čelí zdaleka největším nepokojům od doby, kdy se před 23 lety ujal moci. Problém přerůstá hranice Tuniska - už několik dní vládnou nepokoje i v sousedním Alžírsku -což by mohlo vzbudit nervozitu v dalších severoafrických zemích ovládaných autoritářskými vládci, jmenovitě například v Egyptě.
***
TUNISKO
rozloha: 163 610 km2 obyvatel: 10 486 339 (2009) náboženství: sunnitský islám 98%, křesťanství 1%, judaismus a jiné 1% HDP/obyv.: 8000 USD
