ISTANBUL/PRAHA Země s druhou největší armádou v rámci NATO se stává blokační silou Aliance. Anebo jiný pohled - nejvíce prozápadní muslimský stát je s každou další mezinárodní vojenskou akcí zdrženlivější a svými postoji se stále víc blíží mentalitě Blízkého východu. Ať už tak či tak, Turecko při náletech na Libyi zaujalo vlastní, svébytný postoj. „Turecko nebude nikdy tou stranou, která bude mířit zbraněmi na libyjský lid,“ nechal se včera slyšet turecký premiér Recep Tayyip Erdogan. A před poslanci své Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), která vyrostla na troskách islamistického hnutí. A dodal: „Záštitou pro výhradně humanitární operaci v Libyi musejí být Spojené národy.“
Jinými slovy řečeno Ankara se nebude podílet na bombardovací kampani přímo - tedy neposkytne letadla ani základny - ani nepřímo neboli schválením vůdčí role NATO. V druhém odmítavém postoji se Turecko paradoxně shoduje s Francií, která naopak nálety na Kaddáfího režim nejhlasitěji žádala a svými stíhačkami i zahájila (Paříž odmítá vedoucí roli Aliance kvůli obavám, aby neztratila nad misí kontrolu a aby se kampaň „nezdiskreditovala“ podobně jako angažmá NATO v Afghánistánu). Odmítání není vzdor Turecký odmítavý postoj k vojenské účasti ovšem neznamená, že by Ankara hrála v dění kolem Libye celkově vzdorovitou roli. Turecká diplomacie například v Tripolisu převzala agendu ambasád čtveřice západních zemí - Spojených států, Británie, Itálie a Austrálie, které svá zastoupení v libyjské metropoli uzavřely. A právě turecká ambasáda taktéž hrála klíčovou roli v propuštění čtveřice novinářů z amerického deníku The New York Times držených Kaddáfího silami (viz článek „Slyšel jsem, jak říká: Zastřel je!“ na straně 6). „Jsou zde rozhodnutí OSN a tato rozhodnutí mají jasný rámec,“ řekl televizi CNN šéf diplomacie Ahmet Davutoglu, který je považován za hlavního hybatele turecké zahraniční politiky.
Jasné mantinely má i turecké angažmá, byť alespoň navenek se Ankara a Washington pokoušejí rozdíly zahladit. Alespoň tak vyznívá telefonát amerického prezidenta Baracka Obamy tureckému premiérovi Recepu Tayyipu Erdoganovi z pondělního večera, kde se prý oba vůdci shodli na tom, že libyjská mise „bude vyžadovat široké mezinárodní úsilí včetně (účasti) arabských států“.
Poznámku k tématu čtěte na straně 10
