Egypťané vyrazili na pochod vítězství, ale taková akce sama o sobě nic neznamená. Podle čeho se vlastně pozná, že revoluce zvítězila? To bývá různé, ale jedno kritérium nabízí pařížské náměstí Vogéz. Je nazváno po prvním regionu, který po Velké francouzské revoluci začal posílat daňové výnosy do státní pokladny. To je znak vítězství a normálních poměrů, nikoliv poprava bývalého krále, v případě Egypta odstoupení prezidenta.
Egyptská revoluce v první etapě skutečně zvítězila. Důkazem ale není včerejší pochod, nýbrž fakt, že dnes startují letadla s českými turisty opět do země zimních dovolených. Upřímně, troufli byste si před třemi týdny prognózovat, že se tak brzy vrátí?
Krok směrem k normálním poměrům dokládá, že egyptská armáda má situaci pod kontrolou a prosazuje zájmy země. Dokládá též, že katastrofické scénáře se alespoň prozatím odkládají. Egypt získává přes 11 procent svého HDP z turistiky a podle odhadů přicházel za každý den nepokojů o 310 milionů dolarů. Kdyby nepokoje neskončily, kdyby turistický výpadek pokračoval a kdyby po půlroce toho sešupu proběhly volby, jak by asi dopadly?
Tím není vůbec řečeno, že je už vystaráno. Na veřejnosti vystupují lidé z Muslimského bratrstva či Islámské skupiny, až dosud potlačovaných. O „novém režimu“ hovoří i člen skupiny Abdel Magíd, jenž v roce 1981 zavraždil prezidenta Sadata. A když dav fyzicky napadl reportérku televize CBS Laru Loganovou, křičel „Židovka! Židovka!“ (ač Loganová Židovkou není). Je to jen folklor deprivantů, takových, jací i u nás po revoluci mluvili o „Židu Havlovi“? Nebo skutečně posun k novému režimu? To si nikdo prognózovat netroufá a tato nejistota potrvá déle než v případě turistů.
