Před osmi lety, po ničivých záplavách, se mnozí divili, že na povodně se běžné pojištění nevztahuje. Jistě. Povodeň není tornádo ani zemětřesení, které udeří na nečekaných místech. Povodeň udeří u vody a kdo si u vody staví dům, sám si o povodeň koleduje, tudíž si musí zjednat i speciální pojištění. Přesto stát, jak už to v případech tísně dělá, řadu vyplavených nešťastníků odškodnil. Má teď odškodňovat za „islandský“ výpadek turistiky?
Ta otázka působí jak z jiného světa. Vždyť podnikatelé v cestovním ruchu nebyli ani vyplaveni, ani srovnáni se zemí. Přesto ji vládě pokládají. A protože v jiném světě opravdu jsme, ministr Vondruška v odpovědi kýve: o peníze prý požádá. Pozoruhodné. Cestovkáři se chovají podle svého pudu sebezáchovy. Tak proč se podle něj nechová i vláda? Proč cestovkářům neřekne, že mají smůlu?
Smůlou cestovkářů není výbuch sopky Eyjafjöll, nýbrž rozhodnutí o zákazu letů. Kdo a podle čeho rozhodl? Už týden se to postupně dovídáme, ale cestovkářům to asi ještě nikdo neřekl. Rozhodly tak vládní úřady evropských států podle třicet let starého pravidla a na bázi počítačových modelů, opírajíce se o zásadu předběžné opatrnosti.
Že ve skutečnosti nebylo ve vzduchu zdaleka tolik sopečného popela, aby ohrožoval lety? Ano, ale vykládejte to úředníkovi, kterému zásada předběžné opatrnosti kryje záda. Ani česká vláda přece nebude vyplácet odškodné za dodržování zásady, ke které sama vybízí. Dámy a pánové z cestovního ruchu, chcete-li se zahojit, žalujte přehnanou aplikaci zásady předběžné opatrnosti. Mezi námi, ne že byste měli šanci, ale držíme vám palce.
Čtěte „Ministr požádá...“ na strana 17
