Přinejmenším jednou do roka se na Brno upnou lačné oči tuzemského turistického ruchu. Tím okamžikem je skvělý veletrh Regiontour, který ve čtvrtek právě začal. Bohužel, Brno je vší té pozlátkové slávě především kulisou, nikoliv hlavním hrdinou a středobodem zájmu.
To ovšem platí i o Brně jako turistickém cíli. Nemáme šikmou věž, nemáme zlatonosný most, přestože se právě u nás v Brně markrabě Karel, později zvaný Čtvrtý, úspěšně vylízal z puberty, zkrátka nemáme žádnou mucholapku první kategorie.
Respektive, ony by byly, ale v současné turistice, která se podobně jako jiné kdysi oduševnělé obory nezadržitelně proměňuje v estrádu, příliš nefungují. Vila Tugendhat je unikátní památka nejdelšího dostřelu, jenže... Za prvé není nafukovací, za druhé uchvátí spíše oko turistického labužníka než autokarové karavany, osazené posádkou s mastnými koutky od chleba s klobáskou.
A nehledě na to, že s dokonalou vilou po nějaký čas nemůžeme kvůli její rekonstrukci počítat.
Ovšem. Máme skvělá muzea, máme svůj Špilberk, krokodýla a kapucíny a koneckonců i pár těch brněnských mamlasů. I Rakušáci dokonce zajedou na operu. To všechno je prima, jenže to funguje díky druhu turistů, který je tak trochu na vymření. Totiž díky turistům aktivním a plným zájmu.
Ale co si počneme s turistou-knedlou, která se znuděně převalí přes městské hradby a poručí si „Dělejte se mnou něco, bavte mne!“? Můžete namítnout, že taková osoba není žádným turistou. Jenže ona je, přibývá jich a přibývat bude - přinejmenším do doby, než dojdou světové zásoby ropy a turistika se bude formátovat zpátky na turistiku pěší.
Himálajská zemička Bhútán zvládla fenomén zpohodlnělé turistiky geniálně. Se zrušením otroctví si počkali až do roku 1956, zakázali tu činnost politických stran, internet opatrně zpřístupnili až v roce 2000, v celé zemi zakázali prodej tabáku a kouření vůbec. Z pohledu turistické přitažlivosti to je na jeden potlesk za druhým. Turistům z blahobytných zemí namačkaným u bhútánských hranic lezou bulvy z důlků, a aby tu neuvěřitelnou zaostalost bez hypermarketů a multiplexů mohli vidět, jsou ochotni platit zlatými pruty.
Brno pohříchu není takovým zapadákovem, aby mohlo postavit svoji turistickou image na obdobném stavebním kameni. Nezbývá než jít evropskou cestou. Ta je zřetelná: vyrobit z města stroj na turistickou zábavu. Jeho segmenty tu jsou, možná bude stačit složit je do jednoho celku a z hejna mopedů sestavit vrnící dvanáctiválec. A myslím, že ozvěny tohoto motoru pomalu začínají znít odněkud z brněnského podloží. Až se podaří otevřít turistům legendami opředené brněnské podzemí, budeme pro ně mít i tu žádanou estrádu. A navíc hezky po moravsku, pod klenbou vinného sklepa. Jen prosím, nejódlovat...
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Pavel Galík, ředitel Brněnského kulturního centra
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
