PRAHA Sháňka po zahraničních pasech kulminovala mezi českými sportovci především v časech totalitního režimu. O velká jména přišel zejména tenis a hokej.
Jaroslav Drobný, obojživelník, jenž vyhrál tenisový Wimbledon (1954), ale také hokejové mistrovství světa (1947), získal egyptské občanství poté, co mu Praha přikázala, aby odstoupil z turnaje ve švýcarském Gstaadu.
Neměl se na něm totiž „zahazovat s německými antikomunisty“. Když se v roce 1985 mohl do Prahy přijet podívat na hokejový šampionát, čekalo ho nemilé překvapení. „Mnozí lidé se ke mně nehlásili a báli se i odpovídat na pozdrav,“ posteskl si.
Počátkem 80. let získala americké občanství Martina Navrátilová, devítinásobná wimbledonská vítězka ve dvouhře, a po ní do USA za svobodou a stejným občanstvím zamířil i Ivan Lendl. Tenista, který vedl světový žebříček 270 týdnů.
Přes Atlantik se vydali i četní hokejisté. Třeba Petr Svoboda, střelec slavného zlatého gólu ve finále naganského olympijského turnaje. Republiku opustil v roce 1984 a jeho domovem se na dlouhý čas stal Montreal. Do Nagana na olympiádu ještě přiletěl na kanadský pas. Český pak převzal až v dějišti her. Na olympiádě by ale mohl bez problému hrát i za Kanadu.
Svobodova jasná volba „V Kanadě mám sice spoustu přátel a vlastně i domov, ale na olympiádě by měl člověk hrát za zemi, ve které se narodil,“ řekl jasně razantní obránce.
To Petr Nedvěd vlastní české i kanadské občanství. Na olympijských hrách si však na rozdíl od Svobody zahrál za javorové listy, v Česku o něj totiž nebyl zájem. V Lillehammeru v roce 1994 Nedvěd pomohl ve čtvrtfinále Kanadě k výhře nad Českem.
„Cítím se určitě víc Čechem než Kanaďanem,“ jako by se omlouval. „Chopil jsem se ale šance, která se naskytla,“ O dva roky později už ale hrál za Česko na Světovém poháru. Další věhlasný útočník Václav Nedomanský, historicky nejlepší střelec v české reprezentaci, emigroval v roce 1974 a získal kanadské i americké občanství. I on byl, podobně jako další slavní sportovci, do roku 1989 vymazán z mnoha sportovních encyklopedií.
Snad nejkurióznějším přerodem z Čecha na Američana se může chlubit šachista Lubomír Kaválek. Emigroval po okupaci v roce 1968 a do turnaje v Caracasu o dva roky později vstoupil jako Čechoslovák. Figurkami ale tahal tak šikovně, že v polovině turnaje do Venezuely zavolal šéf šachové federace USA.
„Na stolek mi hned dali americkou vlajku,“ bavil se Kaválek. „Poprvé v historii tak hrál někdo na turnaji za dva státy.“
Dlužno dodat, že reprezentovat určitou zemi i bez získání občanství v šachu možné je – na rozdíl od jiných sportů. Čechoameričanem se Kaválek stal až později.
