Sotva se v médiích objevila fotka bratislavského vraha, kterak s kvérem v ruce a protihlukovými sluchátky na uších hledí vzhůru k pouliční lampě, internetový lid nastartoval svoje photoshopy a dal se chutě do práce.
Během minut je všude plno fotomontáží, na kterých jsou mu do úst vkládány dialogy („Slezte z toho lustru, Donalde...“), na těch lepších je uváděn do kontextu s filmem Vesničko má, středisková (Otík Rákosník nosil úplně stejná sluchátka) či vložen mezi sedm statečných, ale nejčastěji byl prostě připojen k dalším internetovým „memům“, motivům, které se v internetové kreativitě neustále opakují. Což aktuálně znamená, že na většině fotomontáží se za ním objevuje sedící Keanu Reeves ukusující sendvič a Leonardo DiCaprio se srandovně nahnutou hlavou a pod tím vším je nápis YO DAWG!
Používání memů (dle slovníku je to „replikující se jednotka kulturní informace“) je v prostředí internetového humoru skutečně pozoruhodné. Každý den se cosi – alespoň na pár dní – stane memem. Obvykle je to výrazná fotografie (zmiňovaný Keanu Reeves byl na začátku června vyfocen nějakým paparazzim, kterak osaměle sedí na lavičce v parku a se sendvičem v ruce zasmušile pozoruje kolemjdoucího holuba), která internetové komunitě z nedefinovatelného důvodu připadá zábavná. Pak se na ni vrhnou stovky (v případě globálního memu klidně i desetitisíce) lidí a začnou ji upravovat, replikovat, Keanu Reeves náhle sedí na lavičce vedle Forresta Gumpa, na rodinné fotografii Kim Ir-senových nebo s indiánskými dělníky na traverze nad rozestavěným New Yorkem, po několika dnech se objeví něco jiného a mem, byl-li úspěšný, se zařadí do zásobárny zavedených memů, které se stále vrací a kombinují s novými. Nejhorší je to koťátko ve skoku, které se objevuje ve fotomontážích nepřetržitě od roku 1998, a japonská příšerka Domo-kun, v Česku pak legendární paní Věra Pohlová, která by ty „internety a počítače zakázala“.
Celý tento systém funguje už mnoho let, u jeho zrodu byly kdysi velké komunitní humoristické servery Something Awful a Fark, u nás Vesjolyje Kartinky, dneska je to 4chan a s postupem času a rozšiřováním fotomontérských schopností obyvatelstva je “OLOL” (= vskutku vtipnými) fotomontážemi zaplaven celý internet. Čím poctivěji internetový humor sledujete, tím víc degenerovaný vám musí připadat, diskusní fóra jsou zahlcena miliony obrázků, která donekonečna recyklují stále a stále totéž, „demotivační plakátky“ v černých rámečcích, neustálé variace na comics, v němž hnusně nakreslený pán řve „FFFFFUUUUU-“, případně fotky amerického rapera Xzibita, kterak říká „Yo Dawg“.
Jednotlivé memy se kombinují jako Rubikova kostka, celý internet vlastně už léta vypadá, že jenom zoufale pootáčí stejnými kostičkami pořád dokola, skládá stále nesmyslnější vzory, které chápou už jenom ti, kdo jsou u toho úsilí úplně od začátku. Je to tak zoufalé a dekadentní, až zbývá jenom doufat, že ve chvíli, kdy se ta kostka konečně složí, vznikne něco tak báječného a originálního, že to za ta léta čekání stálo.
