Zdá se, že rovnost pohlaví ještě nenastala. Jen si představme, že by vyšla Čítanka současné české mužské povídky. To už si spíš lze představit Čítanku současné české povídky, kde by žádná autorka nefigurovala. Jenže to si dnes již nikdo nedovolí, i kdyby jeho nejpevnějším přesvědčením bylo, že žádná autorka si tam opravdu nezaslouží být.
Nicméně Čítanka současné české ženské povídky je nyní díky nakladatelství Artes Liberales skutečností. A nabízí tedy pětadvacet próz českých autorek. Na první pohled je to číslo poměrně vysoké, přesto zde několik jmen, která by se nabízela, nenajdeme.
V úvodu Vladimír Novotný píše: „Nepostrádejme je však. Prozaický soubor, který nyní přichází na svět, si totiž nečiní nárok na jakousi neuskutečnitelnou absolutní úplnost, nemá slovníkové ambice ani se nevystavuje pokušením příslovečného telefonního seznamu. Právě tak není koncipován s přesvědčením, že půjde o nejdrahocennější a nejviditelnější špičku daného literárního ledovce.“ Kvantita by tedy jakž takž byla, jak je to ale s onou kvalitou, které se dělá v poslední citované větě alibi? Kdo nic nečeká, bývá mile překvapen. Potěší tak povídka Svatavy Antošové Neříkej to mámě!, kde se jedná především o „eldéčko“, tedy lidskou důstojnost. Sylva Fischerová se v povídce Dálov vrací do dětských let s fundamentem kvarteta, černého Petra a Kloboučku hop.
To v próze Markéty Hejkalové už se řeší věci, které baví dospělé:,Večeře se nekonala, protože mu netekla voda,‘ řekla Klára ještě jednou smutně a znovu ucítila výraznou vůni, po tom, čemu by se mělo říkat milování.“
Celkově je však úroveň souboru ne úplně vyrovnaná, kladem je alespoň fakt, že zde byl dán prostor poměrně velkému počtu nepříliš známých autorek.
HODNOCENÍ LN ***
