KYJEV/PRAHA Znovu a lépe. Tak znělo heslo pro opakované hlasování ukrajinského parlamentu o vyslovení důvěry nové ukrajinské premiérce Juliji Tymošenkové. V kyjevském parlamentu to včera vypadalo jako ve škole.
Hlasovalo se podle abecedy, každý poslanec zvedl ruku a řekl, jak hlasuje. Na protest proti tomu odešla ze sálu celá opozice a v sále zbyli pouze poslanci „oranžové“ vládní koalice. Tak se nakonec podařilo, že oproti minulému úterý dostala Tymošenková 226 ze 450 hlasů, což je sice nejtěsnější možná, ale přesto většina hlasů. Koalice Bloku Julije Tymošenkové a Naší Ukrajiny prezidenta Viktora Juščenka má v parlamentu celkem 228 poslanců, z nichž jeden byl v nemocnici a jeden se při hlasování zdržel.
„Žádná špína, žádná korupce ani žádné podvody nás nevystraší,“ prohlásila Tymošenková ve svém projevu, poté co po obrovském aplausu a skandování „Julije, Julije“ dostala náruč bílých růží. Ukrajincům slíbila hluboké demokratické a ekonomické reformy. „Naše vláda splní všechny sliby, které jsme dali Ukrajincům před volbami. Nejen doufáme, ale jsme přesvědčeni, že na Ukrajině provedeme skutečně hluboké reformy.“
O tom, co chce nová premiérka skutečně provést, panují pochybnosti i na Ukrajině, a to i mezi koaličními politiky. Splnit všechny předvolební sliby, jak tvrdí, však Tymošenková ani nemůže. V předvolební kampani totiž slibovala všem všechno. Důchodcům vyšší penze, podnikatelům nižší daně, ruskojazyčným voličům těsné vztahy s Ruskem, západně orientovaným Ukrajincům směřování do Evropské unie a NATO. A především že zatočí s korupcí a všemocnými oligarchy. Jenže ona sama je součástí těchto oligarchických struktur.
Největší obavy, zvláště u části nejbohatších Ukrajinců, nahání v souvislosti s Tymošenkovou slovo „reprivatizace“. Když byla v roce 2005 několik měsíců poprvé premiérkou, pohrozila, ke zděšení i prezidenta Viktora Juščenka, reprivatizací tisíců podniků, které přešly do soukromých rukou před „oranžovou revolucí“. Mnohdy za podivných a podezřelých okolností, podobně jako v mnoha jiných postkomunistických zemích. U Tymošenkové navíc panuje podezření, že to z její strany není nějaké svaté, spravedlivé nadšení, ale pouze upřednostňování skupiny „jejích“ oligarchů před skupinou, která podporuje opozici v čele se Stranou regionů expremiéra Viktora Janukovyče. Sama Tymošenková patří k nejbohatším ženám na Ukrajině a většina jejího majetku pochází právě z období divoké privatizace. V roce 2005, kdy byla poprvé premiérkou, se exemplárním příkladem staly obří železárny Kryvorižstal, které za 800 milionů dolarů koupil zeť prezidenta Leonida Kučmy Viktor Pinčuk. Privatizace byla zrušena a poté pod Tymošenkové taktovkou proběhla za přítomnosti televizních kamer první veřejná dražba. V ní byly železárny za čtyři a půl miliardy dolarů prodány konsorciu Mittal Steel. Pokus reprivatizovat další klíčové podniky ale současně vedl k zastavení hospodářského růstu a pádu Tymošenkové.
Další VŘSR Podle některých ukrajinských politologů bylo první hlasování parlamentu, při kterém Julie Tymošenková jako premiérka před týdnem neprošla, výstrahou, aby se nepokoušela opět „reprivatizovat“.
Za všechny „ohrožené“ to řekl nejbohatší Ukrajinec, desetinásobný dolarový miliardář Rinat Achmetov, hlavní sponzor a poslanec opoziční Strany regionů: „Barva koalice mě nezajímá. Jestli bude dělat reformy a starat se o růst ekonomiky, tak jí dej bůh zdraví. Ale jestli chce znovu brát a přerozdělovat, pak to nebude žádná demokratická koalice, ale stejná vláda jako komunisté v roce 1917.“
Optimisté na Ukrajině tvrdí, že Tymošenková se ze starých chyb poučila. Pesimisté oponují, že charismatická, ale i populistická „oranžová princezna“ je nepoučitelná.
***
„Žádná špína, žádná korupce ani žádné podvody nás nevystraší.“
