Pomohli jsme jejich rodičům, když byli dětmi, a teď svým potomkům dělají to samé, říká ředitelka organizace Spondea Dagmar Úlehlová.
LN Co vám říkají děti, které žádají pomoc?
Ne hned přiznají všechno. Mluví o tom, že jim doma nikdo nevěří, uvádějí obecné důvody, ale za žádnou cenu nechtějí zpět. Až když začneme pracovat s rodinou, školou, sociálním odborem, tak se dopátráme toho, že například dítě zneužívá nový partner jeho matky. Ta o všem ví, ale kryje to, protože nechce o muže přijít. Dítěti sama vyhrožuje tvrdými sankcemi, aby nic neprozradilo. A dítě, až už to nemůže unést, přijde. Neutíkají k nám bezhlavě, fakt, že někdo u nás žádá o lůžko, bývá obvykle dlouhodobě promyšlené rozhodnutí. Mnohdy se dopátráme toho, že děti nás anonymně kontaktovaly už dříve e-mailem nebo telefonicky, aby si zjistily, kam jdou.
LN Kolik dětí, kterým poskytnete dočasné útočiště, se vrátí domů?
Zhruba třetina, i proto má tato práce smysl. Pro druhou třetinu najdeme nějaké náhradní řešení, například pobyt u prarodičů, což nebývá také úplně špatná varianta. Ale ta zbývající třetina jsou bohužel děti, které končí v ústavní péči.
LN Proč u vás děti nejčastěji hledají pomoc?
Zjednodušeně to lze rozdělit na dvě části. Buď jde o děti, které jsou doma týrané či zneužívané, nebo o děti, které se staly nástrojem v rozvodových sporech svých rodičů. Rozvodové manipulace bývají opravdu šílené. I velmi malé děti jsou naváděny ke zcela smyšleným křivým výpovědím. Čtyřletá holčička vám pak velmi přesně dokáže popsat, jaké strašné věci jí tatínek dělá, i když to vůbec není pravda. S čím se nesetkáváme, na rozdíl třeba od linek důvěry, jsou kontakty jen z legrace nebo z malicherných důvodů typu ztratil jsem bačkory, bojím se domů.
LN Dítě je v bezpečí u vás, odborníci pracují s rodinou. Je možné, aby po tak hrůzných zážitcích začala rodina zase žít společně?
Ano, někdy. Ale matka obvykle musí volit buď muže, nebo dítě. A jsou ženy, které se rozhodnou pro partnera. Dítě s tím musí žít dál. Dneska po deseti letech tu máme druhou generaci. To, co oni zažívali ve svých primárních rodinách a kvůli čemu přišli k nám, uplatňují ve svých rodinách. Mají děti a děje se tam totéž, takže děti končí u nás.
LN Jako komplexní intervenční centrum pomáháte i obětem domácího násilí. Tam je to podobné?
Také domácí násilí je transgenerační problém. Od našich klientek se dozvídáme, že žily v násilném vztahu svých rodičů. Proto jsou předurčeny, aby se staly oběťmi.
LN Je výhoda, když pomáháte dětem i dospělým?
Velká. Když přijde dospělý jako oběť, jsme schopni postarat se i o děti. Maminka ví, kde je její dítě, a dítě ví, že maminka je v bezpečí. Navíc ženy jsou ochotnější řešit svoji situaci, protože přes děti je můžeme lépe motivovat.
LN Stále víc zasahuje domácí násilí i seniory. Potkáváte se s tím?
Staří lidé jsou asi nejvíce ohroženou skupinou. Sami pomoc nevyhledávají, protože si nechtějí připustit, že jejich dospělé dítě je týrá. Vloni jsme měli přes sedmdesát klientů starších dvaasedmdesáti let, letos tu máme devadesátiletého.
LN Za deset let jste pomohli asi pěti tisícům dětí i dospělých. Kdo vás financuje?
Ministerstvo práce, kraj i město. Naše provozní náklady činí asi pět milionů, máme dva velké provozy, které jedou nonstop. Teď nám však na provoz chybí asi 750 tisíc.
