Do Prahy přiletěl bývalý mistr světa v boxu Mike Tyson a bylo z toho obrovské pozdvižení. Snad i proto, že posledně nepřijel. A taky proto, že to prý stálo velké peníze.
Já osobně bych se tedy na něj nešel podívat, ani kdyby naopak ty peníze dávali mně. Nemám nic proti Tysonovi osobně, ale zkrátka mi ten sport nic neříká.
Ale na druhou stranu mě ten zájem zase tak nepřekvapuje. On vlastně nepřijíždí moc jako sportovec, ale protagonista nějakého příběhu, jeho životního příběhu.
Nejde totiž jen o sport, ale spíš o to zákulisí boxu, ve kterém je plno peněz, násilí, žen, bujarých večírků a v jeho případě i života na hraně zákona.
Právě na to se lidi přišli podívat, na tu tajemnou atmosféru. Stejně tak jako je zajímá spíš bulvární tisk než normální noviny.
A že sem nepřijel povídat o boxu nebo přímo boxovat, ale místo toho se vlastně jen ukázat a předat cenu? Zas až tak velké překvapení to není. Vždyť jeho život je plný exhibicionismu a je těžké si ho představit jinak. To není Holyfield, Muhammad Ali nebo Kličko, který prý chce být dokonce prezidentem.
Navíc mám pro tyhle akce pochopení. Občas se na nějaké taky objevím. Ať už jsou to nějaké nadace, předávání cen nebo přednášky. Doma říkám, že jedu dělat atrapu. Ale když to občas pomůže dobré věci...
Jeden rozdíl tu ale přece jen je. Když někam jedu já, tak za to nic nedostanu, a on podle všeho dostává za tohle cestování po světě pěkné peníze. Na druhou stranu ale, když srovnám naše životní styly a náklady, tak bych si tipnul, že domů přivezeme stejně. Nic.
O autorovi| LUKÁŠ POLLERT, olympijský vítěz ve vodním slalomu
