O tom se před několika dny přesvědčila i Anna Weiszová. Žena se slovenským původem a českým občanstvím. Ta se nejprve osm let soudila s českým státem o doplacení rozdílu mezi slovenskou a českou penzí. Po tahanicích jí dali nakonec ústavní soudci za pravdu a uznali, že byla stejně jako stovky dalších lidí přístupem českých úřadů diskriminována.
Soud konstatoval, že rozdělování občanů Česka v nároku na penzi podle toho, jestli v době společného státu pracovali na Slovensku nebo pro slovenské podniky, je diskriminující a na takové zaměstnání nejde nahlížet jako na práci v cizině. Weiszová proto před časem požádala o vyrovnání takzvané nemajetkové újmy kvůli dřívějším verdiktům tuzemských soudů, které její požadavky shazovaly ze stolu.
Narazila ale opět na neochotu ministerstva spravedlnosti, a proto se opět obrátila na soud a domáhala se přiměřeného finančního zadostiučinění. Úspěšně! V únoru jí Obvodní soud pro Prahu 2 přiřkl odškodné ve výši 82 tisíc korun plus úroky. Právníci ministerstva se proti verdiktu neodvolali. Dobrý konec, řekl by si člověk.
Všechno je ale jinak. „Měli jsme radost, že jsme uspěli. Po čtrnácti dnech, kdy rozsudek nabyl právní moci, jsem volala na ministerstvo, kdy hodlají peníze zaplatit. Čekal mě šok. Řekli mi, že rozsudek vůbec nemají přes datové schránky doručený, proto se ani nemohli odvolat,“ řekla LN dcera paní Weiszové Silvia.
Chyba se stala na soudě. Jedna z úřednic totiž rozsudek poslala místo na ministerstvo spravedlnosti na ministerstvo práce a sociálních věcí. „Je to skutečně tak. Po urgencích paní Weiszové jsme zjistili tuhle chybu. Nyní po doručení na správné místo začne opět běžet zákonná lhůta, ve které se účastníci mohou odvolat,“ řekla v pátek LN soudkyně Lucie Šternová, která případ rozhodovala.
Jak se nyní ministerstvo spravedlnosti zachová, není zatím zřejmé. „Naši právníci nechtějí věc komentovat, dokud nedostanou do ruky rozsudek. Proto vám o odvolání nic neřekneme,“ reagovali pracovníci tiskového oddělení spravedlnosti.
