Úchyl, Klaus a gól rukou

Vítejte v Chlívku! Obmyslný šéfredaktor se pokouší eliminovat nadlimitní množství grafomanů v redakci tím, že každého umístí do jakési přihrádky. V jedněch novinách těmto přihrádkám říkali chlívky – autoři tam obvykle upouštěli to, co by si na jiném místě nedovolili. Bohužel, nadpis Chlívek byl osobami s rozhodujícími pravomocemi uznán za nevhodný, proto byl přetitulkován na Chlíveček. Kdo rozumí, nechť mi prosím osvětlí. Vlastně se ani nedivím. Zjevně jsem úchylný, nebo jsou přinejmenším úchylné mé názory. Psalo se v novinách, že „by bylo úchylné, kdyby to někteří spoluobčané panu prezidentovi vytýkali.“ Zmíněné „to“ je použití Benešových dekretů k obhajobě prezidentových cílů. Bubnování proti „sudeťákům“, jednostranné čtení dějin, v němž je jen jeden viník a jedna oběť, to vše prezidentovi vyčítám. Ano, obtížně dnešníma očima hodnotíme děje 64 let staré. Ale sveřepé lpění na krádeži jako metodě, o níž se ani v duchu a ex post nepochybuje, nám ubližuje víc než divná forma soustátí, k níž Evropa bohužel směřuje. Vidím-li titulek Umělci kritizují prezidenta Klause, obvykle nečtu dál. Očekávám obsah „Klaus-Raus“, v podpisech Evu Holubovou, Davida Černého i Michala Viewegha a v hlavě mi samočinně roste blogová obhajoba oné sršaté bytosti, jež momentálně úřaduje na hradě českých králů. Poslední petice je však jiná, uměřená a korektní: „(měli bychom) respektovat elementární pravidla slušnosti. K těmto pravidlům nepochybně patří, že zájmy a požadavky politických reprezentací jednotlivých států mají být prosazovány způsobem konzistentním a předvídatelným.“