Proč nemůžu hrát na piano stejně lehce, jako dýchám? To je dobrá otázka, zvlášť když ji někdo umí správně vyslovit. Pouliční muzikant Bruno Schleinstein, o jehož skonu LN minulý pátek informovaly, to dokázal. Nezapomenutelným způsobem vytvořil hlavní role ve dvou skvělých filmech - Každý pro sebe a bůh proti všem (1974) a Strozsekovi (1977) režiséra Wernera Herzoga.
Mluvit v jeho případě o „vytváření“ je ale sporné - Bruno S. (jak je v titulcích uveden) asi netrávil čas úvahami o postavách, jejich motivacích a způsobech, jak je vyjádřit. Herzog ho spíš v dobrém slova smyslu manipuloval, snažil se dosáhnout toho, aby se jeho „hvězda“ v nepřirozených podmínkách natáčení chovala způsobem jí přirozeným. Někteří kritici mu pak vyčítali, že pro film zneužil duševně nemocného člověka, udělal z jeho choroby show. Určitě existují příklady toho, kdy nějaký umělec parazituje na postižení kohosi jiného. Spolupráci Herzoga a Bruna S. ale takhle charakterizovat nejde. Jejím výsledkem totiž nebylo nic samoúčelného, způsob, jímž Bruno S. ty dvě postavy zahrál, si troufnu označit za nejlepší možný a pro vyznění Herzogových snímků rozhodující.
Tajemný nalezenec Kašpar Hauser i v životě ztracený Strozsek jsou naprostí cizinci ve světě, který sledují se zarputilým údivem. Dívají se jinak, mluví s podivně nevzrušenou intonací, každou slabiku pracně vyhrkávají, jsou podivně naivní a zároveň neproniknutelní, neohrabaní a nikam nezapadající. Asi jako jejich představitel, opuštěné dítě, které se - podobně jako jiní pacienti německých psychiatrických zařízení - za nacistů stalo předmětem jakýchsi pokusů. Jako Kašpar Hauser v jednom momentě Herzogova filmu drží v náručí malé dítě. Zničehonic mu po tváři začne téct slza a Bruno S. svou typicky dezorientovanou dikcí řekne: „Matko, jsem od všeho tak strašně daleko.“ Mimořádně citový moment ve filmografii toho nejméně sentimentálního režiséra. Ve dnech po Brunově skonu se snad možná patří vyjádřit sentimentální naději, že svět, v němž je teď, je Brunovi Schleinsteinovi bližší.
O autorovi| Ondřej Štindl redaktor LN