Američtí vojáci jí důvěrně přezdívají „brána do pekel“, protože kdo z nich jednou nastoupí let do Manasu, může si být jist tím, že skončí v Afghánistánu.
Američané základnu otevřeli už před devíti lety a všechno se z jejich pohledu zkomplikovalo, až když se po takzvané Tulipánové revoluci v roce 2005 ujal moci v zemi právě Bakijev. Hned v dubnu příštího roku Američanům oznámil, že jestli mu za základnu nezačnou platit víc, budou muset balit a stěhovat se jinam. Nakonec sice ustoupil (pravděpodobně proto, že si Spojené státy skutečně připlatily), ale jen na čas.
Brzy totiž vyšlo najevo, že hrál dvojí hru – Rusům, kterým se přítomnost Američanů nezamlouvala od samotného počátku, slíbil výměnou za tučnou „finanční pomoc“ ve výši dvou miliard dolarů, že nechá základnu zavřít. Krátce poté, co z Moskvy inkasoval první balík peněz, ale oznámil, že Američané zůstanou, protože souhlasili s dalším navýšením nájmu. Američané to sice oficiálně nepotvrdili, zveřejnili ale, že Kyrgyzstánu ročně přispívají částkou 150 milionů dolarů, z čehož 63 milionů lze prý považovat za „nájem“. Nad budoucností základny v Manasu se dnes znovu vznáší otazník. Američané dosud nemají novou smlouvu, kterou jim sliboval Bakijev, a současný režim, jenž Bakijeva svrhl letos v dubnu, se zatím víc přiklání k Moskvě (základnu se však zatím zavírat nechystá).
