Bývaly doby, za časů vlády Vladimíra Mečiara, kdy se dalo dostat k miliardovým majetkům zadarmo. Nebo skoro zadarmo. Právě tak přišel ke svému mnohasetmilionovému, nebo i miliardovému majetku Peter Čičmanec, generální ředitel a podle deníku Pravda největší akcionář Hornonitranských dolů Prievidza. Muž, kterého pokládá mnoho lidí v Handlové za hlavního viníka tragédie, při níž v pondělí zahynulo v dole dvacet záchranářů a havířů. Zahynuli možná zbytečně, protože požár, který byli vysláni hasit, mohl být zlikvidován i bez jejich přítomnosti - ale pomaleji a tím i dráž.
Společnost Hornonitranské doly Prievidza byla v roce 1996 založena slovenským státem a jako metoda privatizace byly zvoleny takzvané zaměstnanecké akcie. Ve skutečnosti to znamenalo, že doly ovládla úzká skupina manažerů, kteří si rozdělili hlavní, 51% balík akcií. Čičmanec, už v té době generální ředitel, měl právo na největší podíl.
Kupní cena 97 % akcií byla v roce 1996 21,6 milionů tehdejších slovenských korun. (Po dvaceti hornících zůstalo šedesát vdov a sirotků, kterým stát vyplatí dva miliony eur, tedy 60 milionů bývalých slovenských korun.) Přitom jen účetní hodnota firmy dosahuje 100 milionů eur (asi 2,5 miliardy korun).
Další akcie ke svému původnímu balíku dokoupili manažeři v čele s Čičmancem od zaměstnanců, kteří z dolů odcházeli a museli svůj podíl povinně nabídnout k odkupu. Často jen za desetinu dnešní ceny, která je 33,2 eur.
Základem prosperity firmy a tím i obrovského majetku Čičmance a jeho nejbližších spolupracovníků byla a je dohoda s vládou, která dolům doplácí za jinak nerentabilní těžbu uhlí. Díky tomu jsou doly ziskové, jen v prvním čtvrtletí tohoto roku byly v plusu přes dva miliony eur. Cena hnědého uhlí z Handlové je přitom tak vysoká, že by se elektrárnám vyplatilo topit dřívím.
Zatímco hodinová mzda horníka je známa, dosahuje asi tři eura, plat Čičmance (o majetku nemluvě) je tabu. Stejně jako způsob, kterým se doly zprivatizovaly. Za hubičku, slušně řečeno.
O autorovi| Luboš Palata, Redaktor LN
