OSTRAVA Lakshmi Mittal, údajně pátý nejbohatší muž planety, si z dnešní první návštěvy své ostravské ocelárny odveze neobvyklý dárek. Velkou fotografii pořízenou z vysoké správní budovy oceláren, jejímž autorem je dvaačtyřicetiletý Boris Renner, jeden ze zakladatelů skupiny s názvem Ostravaci.
Na fotografii jsou zachyceny ostravské ocelárny ve své netypické kráse včetně kouřících komínů. Přesně podle scénáře fotografií, které Ostravaci pořizují.
S trochou nadsázky o sobě mluví jako o hnutí s nepříliš dlouhou historií - mapovat těžký severomoravský průmysl a jeho zbytky začali muži s fotoaparáty před rokem a půl. Tehdy založili i své webové stránky.
Začátky Ostravaku nijak lehké nebyly. Mnohé průmyslové, byť chátrající objekty vůbec nejsou veřejně přístupné. „V bývalé chemičce v ostravském Hrušově nás naháněl hlídači i se psy,“ říká zakladatel uskupení Boris Renner. „I když mnozí tam v klidu kradli železo, hlídači šli právě po nás, co měli foťáky,“ dodává. Během uplynulého roku už ale Ostravaci vystavovali na nejrůznějších místech od vítkovického Dolu Hlubina po polské město Zabrze. Jejich webové stránky www.ostravaci.cz denně zhlédnou minimálně tři stovky návštěvníků. „Na webu zaznamenáváme přístupy z Číny, Japonska i Austrálie,“ říká další člen týmu Richard Sklář.
Ostravaci nejsou prvními, koho těžký průmysl na Ostravsku ohromil tak, že jej začali fotit. Mezi nejznámější umělecké fotografy horníků a hutníků patří například známý ostravský fotograf Viktor Kolář. Ostravaci jsou generace dnešních čtyřicátníků. Na jejich webové stránky mohou umísťovat fotky i další autoři. Vzniká tak ojedinělá sbírka záběrů těžních věží, ostravských paneláků nebo zátiší s radniční věží. „Přidat se mohou všichni, kdo cvakají,“ vyzývá Renner.
Zakladateli Ostravaků Rennerovi nyní vychází první fotografická kniha, jejímž spoluautorem je jako textař i Richard Sklář. Nese klasický název Ostravaci všem. Tentokrát již s průvodci fotil Renner v podzemí dolu Staříč na FrýdeckoMístecku nebo v dole ČSA na Karvinsku. Některé fotky tak vznikly kilometr pod zemí, jiné šedesát metrů nad zemí na vrcholu vysoké pece ve vítkovické Dolní oblasti.
Kontakt s pracujícími v těžkých provozech, tedy s horníky a hutníky, se podle autorů knihy obešel bez konfliktů - a to dokonce i na tak soukromých místech, jakými jsou hornické koupelny. „Akorát se nás ptali, jestli fotíme pro Blesk. Když jsme jim řekli, že pro knihu, tak se jim to zdálo hodně divné,“ popisuje Renner, jak se pracovalo právě mezi nahými havíři, navzájem ze sebe smývajícími uhelný prach.
Ani jeden z autorů není dělníkem z těžkého provozu. Dokonce ani nikdo z jejich rodiny. Ovšem Boris Renner je přímo rodákem z Vítkovic, Richard Sklář vyrůstal v Orlové pod komínem šachty Fučík 5.
Autoři si dávají pozor, aby nevypadali jako napodobovatelé populárního a dodnes anonymního Ostravaka, který se napřed rovněž proslavil díky internetu a pak jeho knihy trhaly rekordy v prodejnosti. „Chtěli jsme do knihy něco napsat ostravštinou, pak jsme toho ale raději nechali, aby text nevyzněl jako Ostravakův plagiát. Občas jsme s Ostravakem v písemném kontaktu a slíbili jsme mu knihu. Ale protože nevíme, kdo Ostravak vlastně je a kam knihu poslat, asi mu ji necháme u jeho nakladatelů,“ objasňuje vztah Ostravaku a Ostravaka Richard Sklář.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
