Mezi mnoho jevů typických pro konec 20. století patřil i nárůst prodeje domácích potřeb obsahujících antibakteriální látky. Veřejnost hledala nový způsob, jak zvládat hrozbu světa mikrobů.
Jako antibiotikum se obvykle označuje přirozená látka, která inhibuje růst jakýchkoli mikroorganismů; účinek antibakteriální látky se omezuje jen na bakterie.
Dnes se pod pojmem antibakteriální rozumí i taková látka, která se nepodává ústy nebo injekcí, ale přidává se do prostředků a předmětů používaných v domácnosti, jako jsou mýdla, mycí prostředky na nádobí, plasty, papír a textilie. Antibakteriální látky najdeme také v dětských hračkách, prkénkách na maso, matracích, čínských jídelních tyčinkách, dokonce i v položkách pod telefonní přístroj. V roce 1992 bylo takových výrobků na trhu odhadem asi dvacet šest. Koncem devadesátých let jich podle New York Times existovalo již na sedm set.
Knejvíce používaným antibakteriálním látkám patří triklosan, triklokarbon a kvartérní amoniové soli. Inhibují růst bakterií, ale lidem se nepodávají. Každá látka tohoto druhu může potenciálně selektovat kmeny, které už pak k ní nejsou citlivé.
Původně se tyto látky používaly v nemocnicích, aby chránily pacienty před bakteriemi, a až v posledních pěti deseti letech se přidávají do domácích potřeb. Je obzvlášť zneklidňující, že k tomu dochází v době, kdy se dlouhodobá nemocniční péče o pacienty stále častěji nahrazuje péčí domácí.
Po propuštění do domácího ošetření pacienti potřebují často nitrožilní podávání některých léků, mezi nimi i antibiotik. Musí se chránit před infekcí, neboť jejich zdraví je stále ohroženo. Jestliže se už antibakteriální látky v domácnosti používají, je nutno pacienta chránit před bakteriemi, které se již k nim mohly stát rezistentní. Jinými slovy, nejen antibiotika, ale také antiseptika (používaná na kůži a jiné živé tkáně) a dezinficiencia (používaná na povrch předmětů) podporují selekci a množení rezistentních bakterií.
K zabránění infekci je nejdůležitější mytí rukou, na což v polovině 19. století důrazně upozornil gynekolog a porodník Ignaz Semmelweis. Prokázal, že již pouhé mytí rukou snižuje u rodiček výskyt sepse. Voda a mýdlo stačí k odstranění mikrobů, přídavek antibakteriální látky, jako je alkohol, navíc bakterie ihned usmrcuje.
Trh dezinfekčních mycích a čisticích prostředků situaci komplikuje přidáváním látek, jako je triklosan a kvartérní amoniové sloučeniny, které na rozdíl od alkoholů, peroxidů a chlorových přípravků neúčinkují okamžitě, ale vyžadují delší kontakt - minuty, nikoliv vteřiny.
Člověk si obyčejně myje ruce čtyři až pět vteřin, což je doba, která nestačí k odstranění přilnutých mikrobů, ale postačuje k odplavení některých virů a bakterií. Látky jako triklosan, přidávané do čisticích prostředků, jsou v nemocniční praxi užitečné, pokud mohou působit několik minut. Když se však nepoužívají za optimálních podmínek, mají jen mizivý efekt. Omytí závisí na čisticím účinku mýdla, jímž se mikroby odstraní fyzicky. Při krátkém působení antibakteriálních látek zůstávají v domácnostech jejich rezidua na policích, pracovním stole a na rukou v koncentracích, jež nejsou optimální. Mohou tak selektovat rezistentní mutanty.
Antibakteriální látky se liší rychlostí působení a dobou přetrvávání reziduí na površích. Látka s rychlým účinkem nezanechává zbytky, účinkuje během několika vteřin a umožňuje opětný návrat přirozených mikrobů na povrchy. Je to například alkohol, sloučeniny chloru a peroxidy. Ve většině amerických nemocnic se v současné době pro mytí rukou užívají prostředky obsahující alkohol. Látky, které účinkují až po delší době a zanechávají rezidua, jsou výhodné v prostředí, kde je nutná spíše dlouhodobá ochrana, jako třeba na rukou po opakovaných úkonech. Potíž s rezidui je však v tom, že je látka zředěná na málo účinné koncentrace, v níž se snáze selektují rezistentní mikroby.
Postačí jedna prostá mutace Antibakteriální látky označované jako biocidy mají různé použití, zvláště ve vysokých koncentracích v čisticích prostředcích. Nemají specifickou cílovou strukturu, a proto se mělo za to, že při jejich použití vznik rezistence nepadá v úvahu.
Výzkum provedený v naší laboratoři však prokázal, že pro jednu z nejoblíbenějších látek, triklosan, cílová struktura existuje. Je to enzym zapojený do syntézy buněčné stěny. Po jedné prosté mutaci tohoto enzymu se bakterie stane k triklosanu rezistentní, dokonce i k jeho vysoké koncentraci.
Odhalením specifického cíle a rezistentních mutantů vzrostla obava, že nemírné užívání prostředků obsahujících tuto látku může vést ke změně mikrobních poměrů v domácnosti, k pomnožení a převaze rezistentních bakterií.
Ještě horší je, že nespecifický mechanismus úniku antibiotik z buňky může doslova vypumpovat také tyto antibakteriální látky. Na tom je založena rezistence k triklosanu a různým antibiotikům u Pseudomonas aeruginosa, mikroba, který infikuje pacienty s oslabenou imunitou, zejména při cystické fibróze. Mikrob odčerpá triklosan, takže ten nemůže účinkovat. V laboratoři lze snadno získat mutanty Pseudomonas aeruginosa a Escherichia coli, které mají vysokou rezistenci nejen k triklosanu, ale právě mechanismem odčerpání i k mnoha druhům antibiotik. Tyto nálezy jsou varováním, neboť používání uvedených látek v domácnosti může vést k rezistenci a multirezistenci k antibiotikům. Tím se evidentně pro pacienta, který se vrátí z nemocnice do domácího ošetření, vytváří nežádoucí prostředí.
Zatímco dříve se domov považoval za ideálně čisté prostředí, kde nejsou nepřátelské mikroby, dnes už tomu tak být nemusí. Zvýšené používání antibakteriálních látek v domácnostech představuje tlak na normální bakterie, takže se mikrobní prostředí domácnosti začíná velmi podobat prostředí nemocnice. A ukazuje se, že kromě triklosanu mohou rezistenci k antibiotikům selektovat i jiné biocidy.
Text amerického lékařského mikrobiologa Stuarta B. Levyho je ukázkou z knihu Antibiotický paradox s podtitulem Jak se nesprávným používáním antibiotik ruší jejich léčebná moc, kterou vydalo nakladatelství Academia. Upravila redakce Lidových novin.
***
Antibakteriální látky najdeme v hračkách, v matracích i v podložkách pod telefon
Mikrobní prostředí domácnosti se začíná podobat nemocnici
