„Já bych vyhloubil na zahradě svého ekologického domu deset metrů hlubokou jámu a do ní dal kontejner s vyhořelým jaderným palivem. Stačilo by k němu přivést měděné potrubí s cirkulující vodou a dům by byl zdarma vyhřívaný další stovky let,“ prohlásil francouzský enviromentalista Bruno Comby ve snímku Jaderný comeback. Dokument je příspěvkem k diskusi o aktuálním tématu energetiky, kterému se také věnuje letošní filmový festival Jeden svět.
Je to šílený nápad, nebo vize budoucnosti? Comby vidí v jaderné energii řešení celosvětové klimatické i energetické krize. A není sám. K atomové energii se vrací i mnozí evropští politici. A to i ze zemí jako Německo či Švédsko, které se ji rozhodly opustit - nestavět nové elektrárny a nechat „dožít“ ty staré. „Monstrum bez budoucnosti“ v pohybu Vláda ve Francii, kde jsou v provozu desítky jaderných reaktorů, označila v roce 2002 jaderný průmysl „monstrem bez budoucnosti“. Dnes opět tvoří významný bod francouzské diplomacie a důležitý exportní artikl.
V současnosti je na světě v provozu 436 reaktorů ve třiceti zemích, které vyrobí šestnáct procent světových dodávek energie. Návrat jádra zapříčinilo více faktorů: problém globálního oteplování a tlak na snižování emisí skleníkových plynů, nejistota ohledně zásob ropy a její rostoucí ceny. V Evropě se stále častěji skloňuje sousloví energetická bezpečnost, tedy vše, co zajistí stabilní přísun energie.
Ne náhodou je energetika jednou z priorit českého předsednictví Evropské unii. Lednová ruskoukrajinská plynová roztržka ukázala, jak je unie v této oblasti zranitelná. Posílit by ji měly úspornější technologie, těsnější energetická provázanost a spolupráce, obnovitelné zdroje a v neposlední řadě jaderná energie.
Sklidíme vítr a slunce Na nevyužitou sílu slunečního záření upozorňuje nizozemský dokument Solární budoucnost. Jedním z hrdinů snímku je Hermann Scheer, německý poslanec za SPD a velký bojovník za obnovitelnou energii. V jeho pojetí by velké elektrárenské komplexy nahradili malí dodavatelé získávající energii ze slunce nebo větru. Systém by při nedostatku dodávek zajišťovaly elektrárny využívající síly vody a biomasy.
Scheer se významně podílel na prosazení zákona o obnovitelných zdrojích energie v Německu, který alternativním dodavatelům zaručuje pevné a poměrně vysoké výkupní ceny. Od roku 2001, kdy začala norma platit, se zvýšil podíl „obnovitelné“ energie ze čtyř na jedenáct procent. Německý příklad může ovlivnit přístup k obnovitelným zdrojům i v dalších zemích. Navíc lze očekávat, že s dalším vývojem bude využívání energie efektivnější.
Vizionáři, jako je Scheer, nemají lehkou pozici. Stojí proti nim silná jaderná a ropná lobby. „Jedním z nejdůležitějších úkolů je překonání bariéry v hlavách lidí. To je předpoklad pro překonání fyzikálních, ekonomických a politických bariér stojících proti obnovitelné energii,“ uvedl Scheer na zakládající konferenci Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje.
Nejen Evropa čelí otázce, jak se vyrovnat s energetickou nejistotou. Posunout uvažování chce také americký prezident Barack Obama. „Sklidíme slunce, vítr a zemi, abychom naplnili nádrže našich aut a udrželi v chodu naše továrny. To vše můžeme,“ prohlásil ve svém inauguračním projevu.
Odborníci ovšem upozorňují na to, že na změny a nové myšlenky je nejvyšší čas, pokud nemají ohrozit chod společnosti a ekonomiky. Nezbývá než doufat, že vsadíme na správně šíleného génia.
