To se ještě uvidí, jestli je Juraj Chmiel coby kandidát na ministra pro evropské záležitosti vážně míněný návrh, nebo pouze trik k odvedení pozornosti, jemuž se říká předjezdec. I v takovém případě by však zarážela lehkomyslnost, s níž ODS vypouští jména. Ministr pro Evropu je sice formálně ministrem bez portfolia, to ale neznamená, že by po skončení českého předsednictví unie neměl co na práci. Naopak - bývá první na ráně třeba ve chvíli, kdy z Evropské komise přicházejí návrhy nové legislativy.
Když už ODS kývla na Lisabon, neměla by aspoň na úřad vlády posadit politického buldoka, který trochu odlehčí jejímu euroskeptickému svědomí? Chmiel je diplomat, navíc vzděláním afrikanista. Ledaže by to od ODS bylo sdělení, co si myslí o poměrech v Bruselu.
Jenže spíš než nedůslednost při obsazování míst ve Fischerově vládě teď ODS na kongresu bude muset řešit neúnosný stav, kdy se jí do strany zakoupili lokální podnikatelé, aby přes černé duše ovládli oblastní sdružení. Nejvykřičenější je asi případ Děčína. Zrovna tam ale oběti posledního válcování samy před lety podobně zválcovaly své předchůdce. Historie politické strany se tak mění na archeologický vrt. Poslední nános, o němž se mluví teď, je nejtlustší proto, že vznikl - alespoň v Děčíně - pod dojmem zpráv, kolik stamilionů přiteče do městské kasy v příštích několika letech z evropských fondů.
MF Dnes nám včera rozhovorem připomněla Martina Ulčáka. Vlivný podnikatel v prosinci 1989 vedl Socialistický svaz mládeže (SSM) a z podnětu KSČ, která měla SSM jako dorost, se kandidaturou reformního komunisty Čestmíra Císaře pokusil zkomplikovat prezidentské tažení Václava Havla. Ulčák je chodící důkaz pro teorii sociologa Iva Možného, podle níž elity pozdněkomunistického režimu pustily politickou moc, aby už konečně mohly legalizovat svůj majetek, případně kapitalizovat své styky. Jako lobbista dnes Ulčák patří k sociální demokracii, do MFD však zaprotokoloval i své sympatie k současnému prezidentovi. Nesedí mu jen Klausovy názory na EU. Jak by ne, vždyť už před lety začal podnikat s někdejším pravicovým politikem a posléze expertem na lobbing v Bruselu Pavlem Bratinkou. Když se Bratinky staří přátelé z disentu ptali, jak se s tím svazákem mohl spojit, dozvěděli se, že Ulčák se změnil, a že si dokonce půjčuje náboženskou literaturu. Změnil? Ulčák se do polistopadových poměrů dokonale vpil. Je to přesně ten typ člověka, u něhož si řekneme: Kde dnes mohl být, kdyby nepřišel Listopad a všechno šlo podle původních plánů? Než si uvědomíme, že nejspíš tam, kde je.
Vpřívalu listopadového vzpomínání, například pod dojmem toho, jak vedle sebe a proti sobě ještě jednou postáli Václavové Havel a Klaus, by jeden málem zapomněl, že tu žije a na svou příležitost čeká i nějaký Jiří Paroubek. Budíčku, ještě chviličku.
O autorovi| DANIEL KAISER, komentátor LN
