Zvenčí se může zdát, že pražský primátor Pavel Bém a radní Milan Richter jsou z jednoho politického vrhu. Oba si takzvaná kulturní veřejnost spojuje s arogancí, ba až jakousi okázalou nekulturností, čímž se většinou myslí malá vstřícnost vůči jejich konkrétním přáním. Až na to, že Richter po svém loňském střetu s pražskými divadelníky, z něhož ho nakonec primátor odvolal, platí za legrační figurku. Včerejší incident na tiskové konferenci města, při níž Bém Richtra ztrapnil přímo před novináři, ale jako ještě nikdy předtím demonstroval, že zdání klame a pražská ODS zdaleka není monolit. Oba muži se už delší dobu nemají rádi, navíc Richter není jediný primátorův problém. V kuloárech pražské politiky momentálně frčí výklad, že Bém to má v primátorském křesle už spočítané, že zoufale hledá, kam jinam by se mohl upíchnout, a že lídra pražské kandidátky na podzim nedostane. Výpad Béma by kolega psychiatr přesvědčivě dokázal vyložit jako projev tísně a podrážděnosti. Pád začal loni na podzim po nepovedeném útoku na Mirka Topolánka. Premiérovi lidé tehdy proti primátorovi sestavili koalici s částí Prahy, jež má vlastní ambice. Produktem této dohody je záhadný muž ODS a její první místopředseda David Vodrážka.
Pavel Bém po svém nástupu do čela magistrátu před sedmi lety ztělesňoval takzvané mladočechy v pražské ODS, kteří měli smést neblaze proslulé staročechy kolem Jana Bürgermeistra. Úplně to tak nedopadlo, Bürgermeister trůní v parlamentu, a především už na mladočechy dorážejí ještě mladší češi. O Bémovi se říká, že si ho lobbisté obtočili „až“ v úřadě. O některých ultramladočeších se říká, že je lobbisté, například jistý Tomáš Hrdlička, pro lokální politiku rovnou vyrobili. Z okolí prezidenta bývá nová ODS kritizována za to, že celá změna spočívá v odhození zbytků ideologie a posunu k čistému klientelismu. Můžeme si vzít Prahu jako studijní materiál a začít provádět měření.
Čtěte „Bém...“ na straně 1
