Nápad vytvořit mechanické srdce je velice starý a výzkum na tomto poli probíhá už mnoho desítek let. U nás se této problematice věnoval profesor Jaromír Vašků z Brna. Už před třiceti lety testoval mechanický srdeční sval u telat. Fungoval na tehdejší dobu velice dobře. Pokusy o připojení pacientů na umělé srdce už tak úspěšné nebyly, takže se od nich tehdy upustilo.
V našich podmínkách nemohly experimenty pokračovat, protože jsou finančně nesmírně nákladné. Výzkum probíhal hlavně ve Spojených státech, kde se mu věnovali přední kardiochirurgové. V posledních sedmi až deseti letech dospěl vývoj tak daleko, že se použití mechanického srdce začalo více rozšiřovat po celém světě.
V Česku jsme první dokonalý model mechanické srdeční podpory použili 3. dubna 2003. Pacientem byl kandidát na transplantaci srdce, který umíral na čekací listině. Díky mechanickému srdci se transplantace dočkal. Od té doby už jsme mechanickou podporu srdečního svalu použili u více než padesáti lidí.
Na diskotéku i do sprchy Nejčastěji voperováváme tzv. biventrikulární srdeční podporu, která má dvě komůrky. Jedna čerpá místo levé komory, druhá místo pravé. Krev odvádíme speciální kanylou, která je zavedena do hrotu levé komory, odtud jde do čerpací komůrky a vrací se do cévy, jež vede krev do celého těla, to jest do aorty. Pravá komůrka odebírá krev z pravé síně a přes komůrku ji vrací do plicnice, tedy pumpuje krev k okysličení do plic. Vlastní srdce zpravidla nevyjímáme, necháváme ho v hrudníku. Vůbec nepracuje, slouží jen jako rezervoár krve.
Zmíněné kanyly jsou vyvedeny břišní stěnou a zhruba v pase má pacient dvě komůrky velké asi jako zploštělý pomeranč.
Používáme dva typy řídicích jednotek. Velká pracuje při operaci, malou bych přirovnal k tašce na kolečkách, kterou si některé dámy berou na nákup. Napájí se z elektrické sítě nebo bateriemi. Pacienti se s ní mohou normálně pohybovat. Zpravidla však i s ní zůstávají hospitalizováni. Rodiny se je totiž často bojí vzít domů. Mají strach, že mechanické srdce přestane fungovat.
Dnes však existuje ještě dokonalejší model, který slouží k podpoře častěji selhávající levé komory. Celé zařízení je všito do pacienta, ven vede pouze jeden kabel. Se zařízením jsou pak lidé skutečně doma.
Využili jsme ho u dvou pacientů ze Slovenska, jeden žil rok a půl doma, chodil na diskotéky, do hospody, zkrátka všude. Nyní už je po úspěšné transplantaci srdce. Druhý pacient ze Slovenska bydlí pod Tatrami a je také doma. Čeká na transplantaci srdce. Ve Spojených státech dokonce žije jeden pacient s podobným přístrojem už sedm let.
Tito lidé vypadají tak trochu jako James Bond - v podpaží nosí místo pistole baterky. Se zařízením se mohou dokonce i sprchovat. Už se ale pracuje na ještě dokonalejším modelu, kde by z pacienta nevedl vůbec žádný kabel a baterky by se dobíjely bezkontaktně přes kůži.
Jednou možná mechanické srdce bude moci úplně nahradit to skutečné. Dříve jsem se domníval, že budeme využívat pro transplantace spíše srdce geneticky upravených zvířat. Nyní jsme ale blíž k trvalému využívání mechanického srdečního svalu.
***
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo. Text zkrátila redakce Lidových novin.
