* To vás druhé místo ani trochu nemrzí?
Kdepak, povedlo se to dobře, jsem moc spokojená. Každá medaile je nádherná, nikdy se nedá předem říct, jak to dopadne. Steffi to přeju, a Němci z toho byli hotoví. Já prostě umím rozdávat radost i jim, dneska bude v Berlíně slavit hodně šťastných lidí.
* Vzpomněla jste si před posledním pokusem na Peking, kde jste vytrhla zlato Rusce Abakumovové?
Já chci vyhrát vždycky, moc jsem si přála Peking zase zopakovat. Zkoušela jsem se namotivovat, ale nepovedlo se. Asi to tak mělo být, vždyť to mohlo dopadnout i hůř.
* Co jste si řekla, když Ruska Abakumovová při úvodním představení závodnic ani nepočkala, až padne její jméno, mávla na diváky a odešla?
Co bych si říkala, to se prostě nedělá. Bylo na ní vidět, že je přemotivovaná, skončila třetí. To má za to. (smích)
* Konečné pořadí na stupních je poněkud nečekané. Kde hledat příčiny?
Je to tím, že povrch na stadionu je měkčí než mondo a o to déle se musí čekat na odhod. Když to přeženu, tak je to tady bláto a doplatily na to rychlé oštěpařky, což jsou právě Abakumovová a taky Christina Obergfföllová.
* Po dvou zlatých medailích máte stříbro, líto vám to není. Přinese vám pocit, že nebudete muset obhajovat, ale dobývat, možná jistou úlevu?
Jo, docela jsem dneska cítila, že už jsem toho měla dost, pořád něco obhajovat. Je sice hezký vyhrávat, ale ono to pořád dokola nejde. Jisté zklamání a naštvání jsem po posledním pokusu pocítila, chytila jsem se za hlavu, ale celé to netrvalo déle než tři vteřiny a bylo to pryč. Za rok je mistrovství Evropy v Barceloně, už se učím španělsky. A taky jsem zase chytřejší – už vím, že se před kvalifikací nemá trajdat a cosi shánět.
* Jak jste trávila čas po nedělní kvalifikaci?
Neděle byla strašná. Loket, záda a achilovku mi pak dávali dohromady fyzioterapeutka Martina Končelová a masér Tomáš Dřímal, možná by mi prospěl ještě jeden den. Ale povedlo se, ze stříbrné medaile mám radost a teď se o ní půjdu podělit s fanoušky. Bude to velký, jsou tu pankáči z Jablonce i hasiči od Lukáše.
