SIAULIAI Patnáct minut. Právě tolik času od zaznění poplachu mají čeští piloti gripenů na to, aby v případě potřeby vzlétli z mateřské základny v litevském Siauliai. Jejich úkol přitom až do konce srpna zůstane stejný: ochránit vzdušný prostor tří baltských zemí. Jak se jim daří jej naplňovat, přijel ve středu zkontrolovat ministr obrany Martin Barták.
I kvůli tomu, že jde o misi NATO (takzvaný air policing), fungují piloti na základně podle ustálených pravidel. Vždy dva z osmi letců drží čtyřiadvacetihodinovou pohotovost (celá sestava mise čítá celkem 75 lidí, včetně techniků a dalšího personálu).
V případě nutnosti se piloti rychle oblékají do výškové výstroje a na letištní ploše nasedají do stíhačky, jejíž vzlet vždy provází ohlušující řev. Přestože je takový postup pro ně už rutina, zachovávají opatrnost.
„Přirovnal bych to k řízení auta, kdy také musíte dávat pozor, i když jezdíte léta,“ řekl novinářům jedenačtyřicetiletý Radoslav Matula.
Až dosud Češi absolvovali tři ostré starty. V květnu například monitorovali civilní letoun, který narušil bezletové příhraniční pásmo na jižní hranici Litvy s Ruskem. Stroj Češi doprovodili až do přistání v Klajpedě, přičemž o den později se zjistilo, že pilot sice měl letový plán, ten však nebyl schválen.
Jeden z ostrých vzletů absolvoval také Matula: „Vždy je v tom určitý adrenalin, než člověk k tomu letadlu doletí a zjistí, co se děje.“ Dánové, od kterých Češi na začátku května hlídání vzdušného prostoru nad Litvou, Lotyšskem a Estonskem přebrali, žádný ostrý start nezažili.
Češi si ve vzduchu nemůžou dovolit vše, jejich mandát je totiž omezený. Zbraně mohou případně použít jen proti vojenským cílům, civilním strojům mohou jen asistovat. „Všichni si pamatujeme 11. září 2001. Kdyby se stala podobná situace tady, tak my nemůžeme civilní letoun sestřelit,“ podotkl velitel mise Jaroslav Míka. Kromě toho však Češi v Litvě také pilně trénují, nalétáno mají již na 170 hodin a vyzkoušet si například mohou i létaní nad mořem.
Po Sovětech nic nezdědili Litva, která vlastním nadzvukovým letectvem nedisponuje, si alianční pomoci stejně jako ostatní baltské státy velmi váží.
„Je důležité mít zde misi NATO i z finančních důvodů,“ zdůraznila po setkání s Bartákem litevská ministryně obrany Rasa Juknevičieneová. Litva totiž po odchodu Sovětů musela celé vojsko budovat od úplných základů.
„Ze sovětských časů jsme nic nezdědili. Naši armádu jsme stavěli od nuly,“ povzdechla si. Budování armády však v Litvě postupuje velmi pomalu - hlavní překážkou je nedostatek financí. Litevské letectvo má proto stále například několik zastaralých proudových letounů československé výroby L-39 Albatros. O nákupu modernějších L-159, které jejich výrobce Aero Vodochody nabízí, však Litevci moc zájmu nejeví. „Do dnešního dne to nebylo v našich plánech,“ uvedla Juknevičieneová. Dodala, že Litva se teď také rozhoduje, jak bude v budoucnu vzdušný prostor chránit, NATO by mělo vypomáhat až do roku 2018.
Češi už mají naproti tomu o roli nadzvukových letadel ve výzbroji jasno. V budoucnu by možná přicházelo v úvahu i bojové nasazení. Záležet to prý bude na penězích i na dalších okolnostech. „Jestliže tuto ambici mít nebudeme, byla by to škoda,“ konstatoval Barták.
O autorovi| Petr Janoušek, zvláštní zpravodaj LN v Litvě
