Shodli se na tom včera v Lucemburku ministři životního prostředí EU. Osud celého opatření však bude záviset na výsledcích prosincové globální konference v dánské Kodani, kde by s nim musely souhlasit i další státy světa.
Právě v Kodani se bude diskutovat o nástupci takzvaného Kjótského protokolu, který vyprší v roce 2012 a jenž nutí státy redukovat emise skleníkových plynů. Nástupce „Kjóta“ by ovšem měl být daleko ambicióznější. Unie si slibuje, že by se k němu měly připojit i hlavní světové mocnosti, což dosud nebylo pravidlem. Například USA ke Kjótskému protokolu nepřistoupily kvůli odporu bývalého prezidenta George Bushe.
Letectví a lodní dopravy se nicméně „Kjóto“ netýkalo, ale unie chce prosadit změnu. Objem letecké dopravy se během posledních let několikanásobně zvýšil. Letecký provoz odpovídá za tři procenta emisí skleníkových plynů na celé planetě. Stejný boom zažila i lodní doprava. Podle studie internetového serveru Globalsecurity.org 15 největších kontejnerových lodí světa vypouští do ovzduší stejné množství emisí jako 760 milionů automobilů. V tomto případě však nejde jen o nejdiskutovanější oxid uhličitý, ale například také o oxidy síry.
Ani tlak EU na změny v přístupu světa ke klimatickým změnám však nezaručuje úspěch kodaňské konference. Jednání unijních i světových politiků totiž provází celá řada problémů. V úterý například v Lucemburku zkrachovala jednání ministrů financí EU o financování boje proti klimatickým změnám.
Chudší státy Evropy totiž odmítají na snižování emisí přispívat nejchudším zemím světa velkými finančními částkami.
Spory provázely i včerejší jednání ministrů životního prostředí. EU se opět rozdělila na dva bloky, stejně jako v případě financování boje s klimatickými změnami. Na jedné straně stojí chudší státy ze střední a východní Evropy a na druhé bohatší ze západní Evropy. Hlavním předmětem sporu jsou ale tentokrát takzvané jednotky přiděleného množství.
Jde v podstatě o emisní povolenky, které zemím dovolují vypouštět určité množství skleníkových plynů, ale nakonec zůstaly nevyužity. Vlády je tak prodávají zemím, kterým se povolenek naopak nedostává, a zajišťují si tak citelné finanční příjmy. Země střední a východní Evropy by rády viděly, aby podobné praxe pokračovala i po roce 2012, ale Německo a další země západní Evropy se staví proti.
