N. Y. MAGAZINE
Hrozí to, že filmy, jež jsou tak špatné, až jsou dobré, překročí status kultovního snímku a budou konkurovat snímkům, které jsou prostě jen dobré? To je problém.
Kultovní hrůzy minulých dob dosáhly proslulosti díky mimořádně špatné filmařině a také díky bludným představám jejich tvůrců ohledně vlastních uměleckých schopností. V poslední době se k tomu ale přidává schopnost sociálních médií rozšiřovat povědomí o nějakém fenoménu. (...) Tvůrci potenciálních kultovních hitů čile propagují svoje díla přes Twitter a přes často updatované webové stránky a často vyrážejí na turné. (...)
Po desetiletí tomuhle světu vládl duch Eda Wooda, teď ale spojení digitálních technologií, sociálních médií a DIY revoluce zajišťuje, že každé pako s videokamerou může zaujmout Woodovo místo, dokonce třeba založit kariéru na vlastní neschopnosti a bezděčné směšnosti. Z ničeho nic se z vytváření příšerných filmů stal legitimní způsob dosažení úspěchu. Nakonec jsme to my, kdo je tady skutečně směšný.
