Uprchlý vězeň Roztočil se vrací, věří ve svobodu

Rostislav Roztočil byl v roce 1985 odsouzen k 19 letům vězení za vraždu. „Sedět“ šel až v roce 2000 a od té doby se snaží o obnovu svého procesu. Několik hodin před odletem z Německa odpovídal na dotazy LN.

LN Co očekáváte po příletu do Prahy?
 Nevím, co mám čekat. Doufám, že by to mohlo být 50 na 50. Myslím tím poměr šancí na to, že budu nebo nebudu zadržen. Nemám žádné zprávy o tom, co se chystá, a odsud z Německa jsem to ani nesledoval.

V Česku je na vás vydán zatykač, protože jste uprchl z vězení...
Já pořád doufám, že když se vrátím, tak dosáhnu toho, aby byl rozsudek zrušen. Proto se do České republiky vracím, abych dokázal, že jsem nevinný.

Proč jste vlastně utekl?
Chtěl jsem upozornit na svůj případ, což se mi útěkem a jeho medializací podařilo. Teď doufám, že to dotáhneme do dobrého konce a proces bude obnoven.

Není to příliš velký risk, když vás mohou opět zavřít do vězení?
Možná jo, ale já jsem utekl proto, abych upozornil na tu nespravedlnost, která v tomto případě je. Věřím, že nakonec to dopadne tak, jak jsme to měli napsané na té vojenské vlajce: „Pravda zvítězí.“

Mluví se o tom, že odsouzení v roce 1985 zorganizovaly tajné služby. Co na to říkáte?
Možné to je. To já nevím, když jsem nebyl u toho soudu, tak to nemůžu posoudit.

Údajně to měla být pomsta za to, že jste vyvezl tajné dokumenty. Vyvezl jste nějaké materiály?
Něco jsem z Československa vyvezl.

Čeho se ty materiály týkaly?
To už si nevzpomínám, je to strašně dlouho.

Co teď děláte?
Pracuji jako logistik ve firmě, která zásobuje obchody náhradními díly do aut. Kromě toho trénuji v místním středisku hokej. Jsme největší mládežnická základna v Německu a máme zhruba tři sta dětí. Tím, že Česká republika je hokejová velmoc, musí mít i dobré trenéry a my to tady dokazujeme.

Pokud budete zproštěn viny, kde budete žít?
Určitě v Německu. Už tady žiju dlouho, mám tu práci a ten hokej. Ale na Českou republiku jsem nezanevřel. Jsem vlastenec a k tomu, že jsem Čech, se vždycky hlásím. Vždyť i s těmi dětmi jsme jezdili do Čech a na Slovensko na hokejová soustředění. Měl jsem pas na svoje jméno a byl jsem tu od roku 1989 až do roku 2000 minimálně jednou ročně. Pak mne najednou zatkli a šoupli do kriminálu.

Znal jste toho studenta, který byl zavražděn?
Ne, ale o tom případu jsem věděl z rakouských novin. Nechápu, jak na mě přišli. Vlastně chápu, bylo to na základě anonymního udání.

Co čekáte od úterního soudu?
Soudkyně rozhodne, jestli zruší původní rozsudek z roku 1985. Pokud rozhodne o novém soudním řízení, pak ještě bude muset říct, jestli je nutné, abych byl ve vazbě, nebo budu moct k líčením dojíždět jako svobodný člověk. Já samozřejmě doufám, to dobře dopadne. Jinak bych se nevracel.