Pochybení zjistili právníci kanceláře veřejného ochránce práv při náhodných kontrolách vazebních věznic v Hradci Králové, Litoměřicích, Ostravě a Praze-Ruzyni. Vězeňská služba některé nedostatky ohledně podmínek ve vazbě přiznává, podle mluvčí Markéty Prunerové se však snaží práva obviněných zajistit.
Ombudsman kritizoval situaci ve vězeňství již v roce 2006, upozornil na nevyhovující prostory, přeplněnost, nedostatek financí i personálu. „Technické vybavení vazebních věznic se od té doby zlepšilo, problémem ale zůstává nedostatek personálu. Řada nedostatků navíc nevyžaduje nákladné investice, lze je řešit systémovými změnami,“ řekla zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová.
Vazební věznice se potýkají především s nedostatkem lékařů. Kvůli tomu se ne všichni obvinění podrobí povinné vstupní prohlídce již v den po nástupu do věznice. Hrozí proto, že se ve věznicích rozšíří infekční nemoci jako hepatitida nebo tuberkulóza. Kvůli nedostatku lékařů například věznice v Ostravě provádí preventivní prohlídky skupinově. To je podle Seitlové nepřípustné a hraničí to až s ponížením obviněných. Za problematické označila i vyšetření obviněného za přítomnosti ostrahy.
„Výkon vazby opravdu není na takové úrovni, jakou si Vězeňská služba ČR představuje,“ přiznává Prunerová. Situace se však podle ní lepší. Změnilo se například oblečení vězňů, které je pohodlnější. „Samozřejmě pokud má obviněný zajištěnou pravidelnou výměnu za čisté, nic nebrání tomu, aby nosil civilní oblečení,“ dodala Prunerová.
Ochránce práv navrhuje, aby do konce roku vzrostl podíl oddělení se zmírněným režimem na minimálně 30 procent kapacity věznice. „Stávající standard malých cel s omezeným kontaktem s okolím je na místě pouze pro obviněné s rizikem ovlivňování svědků či maření vyšetřování. Ostatní, například mladiství či cizinci ve vyhošťovací vazbě, by měli být umístěni v oddělení se zmírněným režimem,“ řekla Petra Zdražilová z kanceláře ombudsmana.
Ochránce kritizuje i praxi vazebních věznic, které neumožní obviněnému zatelefonovat advokátovi, pokud nemá dostatek peněz na koupi telefonní karty. „Může jít až k odepření práva na právní pomoc. Nelze použít argument, že na svobodě by obviněný musel hovor také platit, protože by mohl právní pomoc vyhledat i jinak,“ řekla Seitlová.
