Útěk z TNP (tábor nucených prací, pozn. red.), který byl proveden do 31. 7. 1950, nebyl soudně postižitelný a provinivší se byl kázeňsky potrestán velitelem tábora (viz níže případ Adamička). Ani útěky po tomto datu však nebyly nijak drasticky postihovány, na rozdíl od NPT, ze kterých byl útěk kvalifikován jako velezrada.
Od ledna do konce října 1949 ze všech TNP uprchlo celkem 902 lidí, tj. z počtu osob, které prošly tábory (8275), 10,9 %. Polovina uprchlých chovanců byla však znovu dopadena (celkem 445 osob).
Antonín Adamička, nar. 1921, po absolvování vojenské služby byl dva měsíce bez pracovního poměru; tehdy ho liberecká komise přikázala na šest měsíců do TNP Pardubice. Dne 29. 5. 1949 byl propuštěn, ale opět se nezapojil do pracovního procesu a byl libereckou komisí opětovně dne 28. 9. 1949 poslán do TNP Všebořice na dobu osmnácti měsíců. Po dvouměsíčním pobytu v TNP Všebořice utekl ke své matce do Jablonce nad Nisou. Asi 14. 10. 1949 byl na základě pátrání zatčen orgány SNB a dodán do TNP Pardubice. Po deseti dnech byl 26. 11. 1949 z Pardubic poslán do TNP Příbram – Vojna. Po blíže neupřesněném kratším pobytu v táboře byl přesunut do blízkého TNP Příbram – Brod. Když pracoval na stavbě silnice Lešetice–Vojna, 14. 7. 1950 uprchl. Na tomto pracovišti vykonával dozor pouze jeden příslušník útvaru SNB Jeřáb. V době od 14. 7. do 16. 11. 1950 se zdržoval v bytě matky, ze kterého téměř nevycházel. Dne 16. 11. 1950 zde byl orgány SNB zatčen a převezen do TNP Příbram – Brod. V trestním oznámení, které bylo podáno velitelem útvaru SNB Jeřáb/III ppor. Dohnalem k Okresní prokuratuře v Příbrami, je Adamička vykreslen jako odpůrce režimu. „Adamička, přestože je sám dělník, nemá dosud předpoklad státi se platným občanem lid. dem. zřízení. Převýchova v TNP na jmenovaného až dosud vůbec nezapůsobila. Ani v TNP nenašel kladný poměr k práci, což dokazuje skutečnost, že Adamička z TNP již podruhé uprchl. Jeho pracovní morálka v TNP dle provedeného šetření v TNP Příbram – Brod byla velmi špatná… V TNP se pak jevil jako třídně naprosto neuvědomělý a zaujímá proti lid. dem. (!) postoj k dnešnímu zřízení.“ Dne 28. 2. 1951 Okresní soud v Příbrami vynesl rozsudek č. j. T 359/50–6, kterým se Antonín Adamička zprošťuje trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí. Před účinností nového trestního zákona, která nastala 1. 8. 1950… byl útěk z TNP trestný (!) pouze kázeňsky velitelstvím tábora.
Kovář Josef, nar. 1930 v Horkách, okr. Svitavy, 6× soudně trestán, většinou pro krádeže, dne 30. 3. 1949 byl KNV Pardubice přikázán ke dvěma letům pobytu v TNP. Dne 29. 11. 1950 uprchl z blíže neupřesněného jáchymovského TNP, po týdnu byl dopaden poblíž Prahy. Z vazby byl přemístěn do TNP Pardubice a odtud 22. 11. 1950 do neupřesněného TNP v příbramském prostoru.
„Dne 27. 11. 1950 jsem byl se skupinou chovanců na stavbě domu na Březových Horách u Příbrami a v polední přestávce jsem vystihl okamžik, kdy náš dozorce vešel do dřevěné boudy, kde obyčejně trávíme 1 hodinu odpočinek, a této příležitosti jsem využil k tomu, že jsem v nestřeženém okamžiku uprchl. Celkem nás bylo ve skupině 50 chovanců a nad námi měl dozor jenom jeden dozorce, jehož jméno neznám. Uprchl jsem proto, že nám v polední přestávce nebyla vydávána strava. Tuto jsme dostávali vždy teprve až po návratu z denního zaměstnání večer současně s večeří v táboře… Dne 28. 11. 1950 po 15. hodině jsem dorazil do místa svého trvalého bydliště. Když jsem pak přišel domů, přišel k nám ze sousedství truhlář Josef Přívratský, který mi pravil, abych nikam nechodil a zůstal doma, zatímco poslal dělníka Františka Kvapila z č. p. 193 na stanici SNB…“
Okresní soud v Příbrami dne 29. 12. 1950 odsoudil Josefa Kováře za maření výkonu úředního rozhodnutí na dobu šesti měsíců nepodmíněně. Oldřich Hybšman byl dne 12. 6. 1951 Okresním soudem v Příbrami odsouzen k šesti měsícům odnětí svobody za trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí, nepřátelského jednání proti republice a zpronevěry. Nepřátelské jednání proti republice spočívalo v tom, že dne 16. 1. 1951 odeslal ilegální cestou dopis na adresu ONV Kutná Hora tohoto znění: „Příbram 6. 1. 1951; ONV v Kutné Hoře; Níže podepsaný žádá zdvořile shora uvedený úřad o laskavé vyrozumění farnosti Červené Janovice, že Hybšman Oldřich, t. č. trestanec, přistupuje zpět k víře římskokatolické!!! S úctou Hybšman Oldřich, t. č. trestanec, Lidový koncentrák, Příbram Barák A číslo 10.“
Na přelomu let 1950 a 1951 se konala vybraná soudní přelíčení před chovanci TNP Příbram – Brod. Dne 19. 12. 1950 byl veden proces proti obžalovaným Tiboru Mizerákovi a Zdeňku Jelínkovi podle § 171 písm. b) tr. zákona. Dále se projednával případ obžalovaných Otakara Krále a Jaroslava Řeháka podle § 247 odst. 1 a § 37 tr. zákona. V těchto procesech, konaných před chovanci TNP Brod, byl sledován výchovný účel pro ostatní chovance, neboť v TNP Brod a Vojna se množily nevrácení se z dovolenek a útěky z TNP.
„Dne 19. 1. 1951 se konalo v přítomnosti chovanců přelíčení v TNP Brod proti obžalovanému Milanu Šlampovi podle § 95 tr. zákona; na místě byl odsouzen k trestu 2,5 roku odnětí svobody.
Tento proces byl v TNP Brod uskutečněn proto, abychom i v tomto případě, tj. illegální opuštění republiky (pokus), demonstrovali před chovanci a výchovně tak působili na jejich další vývoj.“ Procesy se pravděpodobně neminuly účinkem, neboť, jak podává zprávu velitelství TNP Okresní prokuratuře Příbram, nebyl zaznamenán jediný útěk chovanců z pracoviště nebo TNP. Přinejmenším se jedná o období od 19. 12. 1950 do 26. 2. 1951.
Jako táborový lékař působil v TNP Příbram – Vojna Julius Biro, nar. 1921 v SSSR (v Sevljuši). Navštěvoval obecnou a střední školu v Sevljuši. Později se přestěhoval do Brna, kde žil do začátku 2. světové války.
Pokračování na straně II
Dokončení ze strany I
Za války byl jako Maďar povolán do maďarské armády a s touto armádou bojoval na východní frontě, kde byl zajat Rudou armádou. Ze zajetí však uprchl přes Turecko a Blízký východ až do Německa. V Drážďanech pracoval jako laborant v továrně na papír. Přihlásil se na Vysokou školu lékařskou, zřízenou vojenskou správou v Drážďanech. Jako zajímavost lze zmínit fakt, že přežil velké bombardování saského velkoměsta. Po osvobození se vrátil zpět do Československa do Brna. V této době získal československé občanství. Až do roku 1948 bydlel u svého tchána Františka Žejdlíka v Ostrožské Lhotě, okr. Uherské Hradiště. Před válkou nebyl nijak politicky činný, po válce vstoupil do sociální demokracie. V roce 1947 jako člen sociální demokracie přestoupil do KSČ a začal se politicky angažovat. Své schopnosti a znalosti problematiky marx-leninismu měl údajně využívat pouze ve svůj prospěch.
Ve studiu lékařské fakulty pokračoval v Brně až do roku 1948, kdy byl ze studia z nám neznámých důvodů vyloučen. Po této trpké životní události se odstěhoval se svým tchánem do Litobratřic, okr. Mikulov. V místě svého nového bydliště začal neoprávněně vykonávat lékařskou praxi. Dne 11. 1. 1949 byl příslušníkem stanice SNB Drnholec zatčen. Na základě intervence bezpečnostního referenta ONV Mikulov nebylo proti Birovi zahájeno trestní řízení, musel se „pouze“ vystěhovat z pohraničního území.
Hlavním důvodem k vystěhování však pravděpodobně byly agenturní zprávy KS MVBrno, podle nichž měl Biro ilegálně přecházet státní hranici s Rakouskem, odkud měl pašovat zboží. Další zpráva měla pojednávat o „černé“ vysílačce v Jiřicích, kterou obsluhoval student medicíny Biro. V této době se Biro vydal do Prahy, kde prostřednictvím OV KSČ žádal vysoké školy o povolení k dostudování; jak se jeví z dochovaných archiválií – neúspěšně. Podle svých vlastních slov byl jedním z vedoucích sociálních demokratů na jižní Moravě. „Nebyl jsem proti režimu, oni mi však nevěřili. Z toho vidíte, jak jsem se choval, a přesto mi nevěřili. Báli se mě však zavřít, respektive sebrat v obci, jelikož by lidé byli proti, proto to udělali ve vlaku. Říkám znovu, že jsem nebyl proti režimu, ani proti komunismu, proti kterému nejsem dokonce ani dnes. Jsem však zásadně proti teroru a takovému jednání, které u nás bylo a které sem (!) sám prožil.“
V roce 1949 se Biro se svou rodinou přestěhoval do Zásady u Chomutova, kde opět provozoval nedovolenou lékařskou praxi, konkrétně se mělo jednat o provádění kyretáže. Za tuto činnost byl dne 4. 4. 1950 komisí č. 8 v Ústí nad Labem přikázán do TNP na dobu jednoho roku, neboť nebyl od 17. 12. 1949 v žádném pracovním poměru a zabýval se pokoutně léčením. Nejprve byl přikázán do TNP Všebořice, od 14. 4. 1950 pobýval v TNP Příbram – Vojna.
V tomto táboře vykonával funkci táborového lékaře, jež byla honorována kolem čtyř tisíc hrubého měsíčně, což činilo 12,20 Kčs za hodinu (práce v truhlárně byla honorována 9,50 Kčs). Během výkonu funkce měl odcizovat z táborové lékárny léky pro vlastní potřebu. Dále okolo sebe jako táborový lékař vytvořil skupinu chovanců, které nechával nemocné podle známostí, pronášel do tábora lihoviny a podobně… pronášel do tábora i součástky na sestrojení vysílací stanice. V březnu 1951 bylo na jeho osobu vypracováno trestní oznámení pro krádež léků a šíření pobuřujících projevů. Sám Biro k pobytu v TNP říká: „Například, když jsem byl jako lékař v pracovním táboře, dostal jsem několikrát samovazbu jen proto, že jsem nemocnému člověku dal léky, které potřeboval, a tím jsem překročil kvótu léků, která byla pro den určena.“
V červnu 1951 uprchl z TNP Příbram – Vojna. K útěku uvádí: „Z ČSR jsem uprchl v roce 1951 z pracovního tábora, kam jsem byl v celku pro nic za nic zavřen. Protože jsem prošel mnoho (!) pracovními tábory, počínaje Ústím nad Labem, který (!) bylo hlavním sběrným táborem, a konče Jáchymovem, uznáte jistě, že mám na tuto dobu špatné vzpomínky a velmi nerad se k tomuto vracím.“ V této souvislosti je zajímavé, že podle složky chovance TNP byl z ÚPNZ – Brno propuštěn dne 6. 10. 1952, ale až dne 7. 7. 1953 mu bylo vyplaceno 19,98 Kčs nové měny (za dobu pobytu v TNP měl podle výplatních listů zůstatek 999 Kčs staré měny, která mu byla převedena poměrem 1 : 50); s největší pravděpodobností se jednalo pouze o formální administrativní ukončení vedení spisu chovance TNP.
Po útěku se až do listopadu ukrýval u jakéhosi Rimarčíka ve Vysoké u Chomutova, odkud utekl do NDR. Rimarčík mu při útěku výrazně pomáhal, a dokonce mu zařídil ubytování v Berlíně. Biro posílal své manželce dopisy po pašerákovi, kterého se však podařilo bezpečnostním orgánům dopadnout. Na základě realizace akce PAS bylo zjištěno, že Biro žádal svoji manželku, aby mu na krycí adresu poslala jeho maďarský pas, který u ní zanechal.
***
KNIHOVNIČKA LN Každý den přinášíme ukázky z knih na trhu, které stojí za to v létě číst
František Bártík Tábor Vojna Vydalo: nakladatelství Vyšehrad 160 stran, cena 228 Kč Zítra: Jak se hraje fotbal v Africe
