Egypt v posledních desetiletích představoval pro USA záruku stability na Blízkém východě. Barack Obama ho proto nechce ztratit.
KÁHIRA/PRAHA Neděle, dvě hodiny odpoledne. Z letecké základny Andrews nedaleko Washingtonu startuje modrobílý letoun. Jeho cílem je Káhira. Na palubě je obratný diplomat Frank Wisner, kterému prezident Barack Obama svěřil delikátní úkol: „došťouchat“ egyptskou hlavu státu Husního Mubaraka k tomu, aby se se vzdal moci.
Právě takto list The New York Times popsal jednu z diplomatických aktivit, které v souvislosti s egyptskou krizí vyvíjí současná americká administrativa. A ať už to s Wisnerovou misí souvisí, či ne, Mubarak v pondělí skutečně oznámil, že nebude kandidovat v podzimních prezidentských volbách, ještě několik měsíců chce nicméně ve funkci zůstat.
Obama s ním následně telefonicky hovořil a poté uvedl, že egyptský prezident pochopil, že nastal čas změn. „Za tísíce let prožil Egypt řadu momentů změn. Hlas egyptského lidu nám říká, že tohle jeden z takových okamžiků,“ uvedl. Přímo o odstoupení ale Obama egyptského prezidenta nepožádal.
Zvolil opatrný postup, jehož základním prvkem je udržení stability v zemi a potažmo i v celém regionu. Obama je totiž zahnaný do kouta. Sice ví, že dny Mubaraka jsou vzhledem k odporu ulice asi sečteny. Na druhou stranu byl egyptský prezident pro Američany dlouho dobrým spojencem. USA ho tak nemohou otevřeně hodit přes palubu, přestože si jistě uvědomují, že v Egyptě skutečně zavedl tuhý režim. Jakými peripetiemi vlastně vztah Káhiry a Washingtonu v posledních desetiletích prošel?
Násir a Suezská krize Moderní Egypt má do svého genetického kódu zapsanou armádu. V roce 1952 skupina nespokojených důstojníků v čele s Gamálem Abdanem Násirem svrhla krále Farúka a později byla vyhlášena republika. Násir následně začal zavádět arabskou verzi socialismu a s USA se rozkmotřil. Své charisma v arabském světě posílil i díky Suezské krizi, v rámci které na podzim 1956 na Egypt zaútočily Británie, Francie a Izrael. Evropské mocnosti tím reagovaly na Násirovo předchozí znárodnění Suezského průplavu. Z politického hlediska ale akce skončila neúspěchem, když vojenské tažení skončilo paradoxně na nátlak USA. (Podle jedné z verzí se obávaly většího rozšíření konfliktu.) Průplav tedy zůstal znárodněný. Nová kapitola v americkoegyptských vztazích se otevřela až po smrti Násira v roce 1970. Do nejvyššího úřadu se totiž poté dostal Násirův viceprezident Anvar Sadat. Ten naopak kurz země postupně změnil. Přes počáteční konfrontaci postupně dospěl k podpisu mírové dohody s Izraelem v roce 1979 a ruku v ruce s tím šlo i sblížení s USA. Odvrácenou stranou jeho politiky ale bylo to, že si znepřátelil arabské státy. Vříjnu 1981 na Sadata islámští extremisté spáchali atentát a moci se ujal opět z pozice viceprezidenta Mubarak.
Pragmatický muž z dohody s Izraelem nadále vycházel, a navíc se mu časem podařilo zlepšit i vztahy s ostatními arabskými zeměmi. Díky tomu se pro Američany stal klíčovým arabským partnerem a Washington na něj spoléhal i při pokusech o palestinsko-izraelské sblížení. Součástí spojenectví je dnes i to, že Káhira patří mezi největší příjemce americké pomoci, každoročně dostává víc než miliardu dolarů. Kvůli udržení stability v regionu ale američtí prezidenti více či méně zavírali oči nad tím, že Mubarak v Egyptě vládl tvrdě.
Varianta k Mubarakovi, tedy vláda opozičního Muslimského bratrstva, byla a je pro USA ještě více nepřijatelná. Muslimské bratrstvo je na rozdíl od Mubaraka nepřátelské k Izraeli a pokusy o uzavírání míru v regionu by tak najednou byly mnohem těžší, ne-li vůbec nemožné. I Obama to moc dobře ví, a proto se snaží zajistit pokojné předání moci. Americká velvyslankyně v Egyptě Margaret Scobeyová tak již začala vyjednávat s představitelem egyptské opozice Muhammadem Baradejem. Američané by totiž o Egypt jen neradi přišli.
***
USA a Egypt - spojenectví z rozumu
1956
Suezská krize V posledních desetiletích prošly vztahy USA a Egypta různými peripetiemi. V době Suezské krize, tedy útoku Francie, Británie a Izraele na Egypt, příliš růžové nebyly pro příklon Násira k sovětskému bloku.
1979
Dohody z Camp Davidu Vztahy se naopak se zlepšily v 70. letech, kdy dohody v Camp Davidu z roku 1978 vedly k podpisu mírové smlouvy mezi Egyptem a Izraelem o rok později ve Washingtonu.
2009
Obamův projev na Káhirské univerzitě
Spojenectví respektuje i nynější americký prezident Barack Obama. Na úvod svého mandátu v roce 2009 ne náhodu v Káhiře pronesl projev, ve kterém se vyslovil pro větší porozumění mezi muslimy a Západem.
„Chci bojovat s negativními předsudky o islámu. Ale stejně tak to platí i o muslimských stereotypech vůči Americe, která není žádným krutým sobeckým impériem.“ Barack Obama
