Ústecká radnice přišla po vzoru ministerstva kultury se skvělým nápadem. Nedostatek peněz na kulturu vyřeší sloučením dvou divadel. Co na tom, že se tak vrátí k nesmyslným divadelních celkům, které se pracně po listopadu 89 oddělovaly. Provokující studiové scény se strčily pod velká kamenná divadla, ať si je tam ohlídají a budou mít za ně zodpovědnost. Takže třeba v Ostravě Divadlo Petra Bezruče mašírovalo pod Státní divadlo, stejně jako v Brně Provázek. V Praze se takhle „logicky" v roce 1980 sloučil Semafor s Hudebním divadlem v Karlíně, Nyní chce ústecký magistrát dát dohromady Severočeské divadlo opery a baletu a Činoherní studio, Důvody nejsou pochopitelně ideové ale ekonomické. Sloučení by se prý mělo uskutečnit v rovině administrativní a manažerské a oběma scénám by zůstaly i jejich hrací prostory. Asi by bylo dobré připomenout si, jak to tedy za komunistů bylo s Činoherním studiem. Jak známo, vzniklo ze zlikvidovaného Kladivadla. Jeho zbytky byly převedeny do svazku tehdejšího Státního divadla Zdeňka Nejedlého (SDZN). V područí (ano, to je to správné slovo) SDZN byla tato scéna až do roku 1992 a přesto byla celých dvacet let progresivní a zastávala (v rámci daných mantinelů) protirežimní postoje. Radnice se tedy hodlá vracet k modelu, který vznikl kvůli ideovému tlaku a zejména pro studiovou scénu by mohl smrtonosný. Kromě toho město nemá po ruce žádnou analýzu financování kultury. Pouze tvrdí, že ušetří. Tak leda jednu úřednici. Samozřejmě, že se vedení Činoherního studia obává těchto změn. Má strach, že přijde o svou dramaturgickou-inscenační výlučnost, o svou značku. Že se studiovost rozpustí ve vícesouborovém divadle, stačí se rozhlédnout po ostatních činohrách fungujících v takových svazcích, je nemyslitelné, že by mohly jet po vlastním prkně. Provoz Činoherního studia stojí ročně 11,5 milionů. Je to scéna, jejíž význam pro vývoj moderního českého divadla by si nikdo nedovolil zlehčovat, a která našla svůj smysl i po roce 1989 v uvádění provokativní dramatiky. I tak v podstatě zanedbatelná částka (v porovnání s tím, kam všude proudí státní peníze) je problém? To, že se stát neustále chce vyvázat z financování veřejné sítě divadel, je prostě skandální, i když to všelijak balí do růživého papíru. Apropó, nemohl by třeba pan generální z ČEZu poskytl komediantům pár drobných, že?
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
