Z letošních zhruba padesáti navržených jmen (nominátory byli umělci, teoretici a galeristé) vybrala pětičlenná porota deset finalistů, kteří nyní vystavují své obrazy v Galerii kritiků v Praze.
Laureátem se stal Vladimír Houdek z ateliéru Vladimíra Skrepla na pražské Akademii, na dalších místech skončili Lukáš Karbus a Dragana Živanovič. Laureát má možnost ve stejné galerii připravit na konci roku svoji samostatnou výstavu s katalogem a čerstvě založený Fond Ceny kritiky zakoupí jedno jeho dílo do sbírky za peníze soukromých sběratelů.
Cena si klade za cíl podpořit mladé umělce mediálně i tržně. Možnost výstavy a odkoupení díla do privátních sbírek jsou pro autory skutečnou podporou; o mediální podpoře se příliš mluvit nedá, protože výtvarná scéna stojí už dlouho na úplném okraji mediálního zájmu. Malířská tvorba je však pro diváky obecně lépe přijatelná, protože je svým způsobem srozumitelnější. Praha a Brno, jinak nic Každé oceňování ale přináší řadu problémů, jelikož se na malé scéně všichni znají navzájem. Pedagogové navrhují své studenty, galeristé své autory a podobně. V letošní soutěži byli nominováni pouze absolventi či studenti uměleckých škol v Praze a Brně – asi proto, že oslovení nominátoři působí jen v těchto městech. Pro diváky nastává úskalí v možnosti odhadnout, zda úroveň značně nesourodé výstavky finalistů je zapříčiněna tím, že lepší malíři nebyli nominováni, či do jaké míry ten který obraz reprezentuje pro širší veřejnost zcela neznámého autora, jehož portfolio v galerii by určitě napomohlo v orientaci. Pokud máme vybraný vzorek letošních finalistů brát jako reprezentativní ukázku mladé české malby, pak je to docela bída. Ostatně dělat v současné době kvalitní malbu, poté, co její významové motivace byly takřka vyčerpány dějinami, je nesmírně těžké.
