Dobrý den, já jsem fotograf,“ představil se náš fotograf na hodině češtiny v Základní škole Olešská v Praze. „Ten pán je fotograf,“ chytila se hned informace vyučující. „Víte, co je to fotograf? Má fotoaparát a fotí, je to jeho práce. Jako já jsem říkala, že jsem učitelka, a tvůj tatínek je kuchař, je tento pán fotograf. Čím je tvoje maminka?“ obrací se na dvanáctiletou dívku sedící u okna. „Servírka.“
My dva, tedy fotograf a já, a pak ještě paní ředitelka, která výuku vede, jsme jediní domorodci na téhle trochu zvláštní hodině češtiny. Zvláštní ale jen pro nás dva - pro nejméně čtvrtinu dětí, které do základní školy v Olešské chodí, je to běžný předmět.
Tak trochu jiné hodiny českého jazyka Projekt Šance zvládnout český jazyk pro děti cizinců zde běží již druhým rokem, s výukou českého jazyka tohoto druhu zde však mají zkušenosti mnohem delší. „Poprvé jsem se k výuce češtiny dětí cizinců dostala v azylovém zařízení Balkova, kde jsem šest let pracovala jako psycholožka,“ vzpomíná ředitelka školy Marie Trebulová. Tam ale ještě využívala znalosti angličtiny nebo ruštiny.
Když potom přišla na základní školu v Olešské, zavedla nejdříve výuku dětí cizinců jako odpolední kroužek. Informace se ale mezi rodiči rychle roznesla, a tak se do kroužku v krátkém čase přihlásilo více než osmdesát dětí, především z Číny, Vietnamu, ale i východní Evropy a arabských států.
Kvalitní a hlavně intenzivní výuka češtiny se tak záhy stala nutností a odpolední kroužky přestávaly stačit. Proto ve škole zavedli speciální výuku češtiny v rámci běžného vyučování. V době, kdy se české děti zdokonalují v pravopisu a větném rozboru, mají děti cizinců své „trochu jiné“ hodiny češtiny.
Aby škola dokázala pokrýt výuku češtiny ve všech ročnících, potřebuje deset učitelek. Protože tato výuka je nad rámec týdenní dotace a učitelského úvazku, pomáhala zpočátku s financováním projektu obec, která hradila dvě hodiny týdně. Nakonec se škola spojila s konzultační společností GAC, která se zaměřuje mimo jiné na přípravu projektů využívajících dotace ze strukturálních fondů EU. Ta našla řešení.
Učíme se, jak na to, abychom to pak mohli naučit další V rámci programu Operační program Praha - Adaptabilita (OPPA) je nyní výuka češtiny dětí cizinců od prosince 2008 do května 2011 hrazena z peněz Evropského sociálního fondu. Společně s příspěvkem ze státního rozpočtu a z rozpočtu hlavního města Prahy tak projekt za dva a půl roku vyčerpá téměř 5,5 milionu korun.
„Výstupem našeho projektu bude metodická příručka, jak výuku češtiny dělat,“ říká Marie Trebulová. V hodinách si učitelé pomáhají nejen pracovními listy, ale například také dětskými obrázkovými slovníky, které zná většina českých rodičů předškolních dětí.
Mnozí z žáků-cizinců časem začnou fungovat jako rodinní tlumočníci.
Jejich zaměstnaní rodiče nemají na výuku
češtiny čas.
Neocenitelná je také vzájemná pomoc žáků. Zdatnější občas přeloží slabšímu jednodušší výraz, pokud jde o těžší slovíčko, dostane za úkol vyhledat je v česko-čínském slovníku. Tím si je osvojí včetně psané podoby.
Na hodinách češtiny jsou děti cizinců rozděleny do tří úrovní, které zohledňují nejen věk, ale i jazykovou úroveň. Může se tak snadno stát, že nadaný žáček, který se rychleji rozvíjí například i díky častému kontaktu s českým prostředím, postoupí do vyšší třídy dříve než jeho introvertní spolužák.
Z peněz, které škola na projekt dostala, mají prospěch nejen cizí, ale i české děti, protože díky dotaci tak škola mohla vybavit některé učebny moderními pomůckami. Výsledky činnosti budou také postupně zveřejňovány na webu OPPA, a mohou tak sloužit jako možná inspirace pro školy, které se potýkají s podobným úkolem. Velmi ceněné a oblíbené jsou také několikadenní mimoškolní pobyty, na které spolu s dětmi cizinců jezdí i české děti.
D, L, H a pomeranč Představte si, že by vás, ve vašem věku, právě teď posadili do třídy například v Norsku, Finsku nebo Maďarsku a vy byste se bez jakékoli předchozí přípravy měli začít učit úplně jinou řeč. Pořád byste na tom byli lépe než současní asijští žáci z Olešské.
Ti z nich, kteří měli štěstí a potkali se v dosavadním životě (nejčastěji) s angličtinou, už trochu vědí, jak s cizí řečí bojovat. Pro ostatní je to obrovský problém: jejich řeč je totiž natolik odlišná, že některé naše hlásky dokonce ani neslyší. „Neznají t, d, l, h, ch, r, ř, nejsou schopni je sluchem vůbec zaznamenat,“ vysvětluje ředitelka Trebulová. A tak zatímco český prvňáček se učí, že Boží hod má na konci D, protože jsou Boží hody, čínský šesťák zkouší rozlišit jednotlivé hlásky třeba ve slově stodola. Další úkol je naučit se jednotlivé hlásky psát a číst, až pak dojde na slovní zásobu a pravopis.
Co je to pomeranč? Jakou má barvu? Je sladký nebo kyselý? Máš ho rád? Jaké U napíšete v sousloví sáček pomerančů? Všechny tyhle otázky patří do hodiny češtiny.
„Naučila vás výuka češtiny cizinců s tak odlišnou mateřštinou něčemu novému?“ zeptala jsem se o přestávce ředitelky školy. „Objevila v nás dost nečekané schopnosti,“ dostala jsem lakonickou odpověď. Po jedné hodině češtiny, kterou jsme viděli, tomu věřím. A to bylo ve třídě jen šest dětí, přitom skupiny mohou mít až deset žáků. Vyšší počet je už podle ředitelky neúnosný.
V matematice jsou čínské děti o dva roky napřed Hodiny češtiny mají dva cíle. Prvním je umožnit dětem jednodušší komunikaci s jejich okolím - mnozí z nich časem začnou fungovat jako rodinní tlumočníci, neboť jejich zaměstnaní rodiče nemají na výuku češtiny čas.
Druhým cílem je vybavit děti takovou slovní zásobou, aby zvládaly učivo v ostatních předmětech. „Pořád jsme slyšeli, jakou má výuka angličtiny v Číně velkou podporu, praxe pak byla trochu zklamáním - čeští žáci jsou jednoznačně napřed,“ říká ředitelka. Zato v matematice prý mají čínské děti minimálně dvouletý náskok.
Jaká je podpora rodiny? Prý podobná jako u českých dětí, tedy různá. Řada rodičů má o studijní výsledky svých dětí velký zájem, určitou část to naopak příliš nezajímá a vítají spíše víkendovou či odpolední pomoc dětí v rodinných firmách. „Rodiče čínských a vietnamských dětí jsou nejčastěji obchodníci nebo u nás provozují restaurace. Jejich znalost češtiny je zpravidla velmi špatná,“ popisuje ředitelka.
Pro velkou část rodin také není naše republika konečnou stanicí, a to se může projevit i v zájmu o zvládnutí jazyka. Nicméně řada rodičů by prý sama měla zájem o večerní či odpolední hodiny češtiny. V tom jim ale škola z kapacitních důvodů vyjít vstříc nemůže. Že by prostor pro nový projekt?
***
Co je OPPA Operační program Praha -Adaptabilita se zaměřuje na využití lidských zdrojů. Jeho cílem je zvýšení konkurenceschopnosti Prahy, a to díky podpoře ve čtyřech oblastech. Jsou jimi podpora rozvoje znalostí ekonomiky dalším vzděláváním zaměstnaných, podpora vstupu na trh práce pro lidi z nejrůznějších důvodů znevýhodněné, modernizace počátečního vzdělávání zaměřeného na ty, kteří na trh práce teprve vstupují, tedy především studenty, a technická pomoc pro zajištění administrace programu. Z prostředků Evropského sociálního fondu bude program čerpat granty až do roku 2013.
