Myslivec Karel Bašta brokovnicí vážně zranil zloděje, který mu vykrádl sběrnu surovin a pokoušel se před ním ujet autem. Podle Nejvyššího soudu se dopustil vraždy, nikoliv zabití, jak dříve rozhodl Vrchní soud v Olomouci.
Usmrcení zloděje během běžné, méně závažné krádeže, při které navíc není nijak ohrožen život či zdraví okrádaného, není zabitím, nýbrž vraždou. Plyne to z nově přijatého stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu (stanovisko dosud nemá spisovou značku, následující text proto čerpá z tiskové zprávy soudu).
Trestní kolegium se vrátilo k případu majitele sběrny surovin a myslivce Karla Bašty. Ten v březnu 2006 postřelil brokovnicí dvojici zlodějů, kteří vykrádali jeho sběrnu v Ivančicích, nijak jej neohrožovali a snažili se před ním ujet autem. Bašta, přivolaný elektronickým poplašným systémem, na rozjíždějící se auto vystřelil dvakrát – nejdřív z pěti, pak z patnácti metrů. Broky zasáhly oba pasažéry auta. Řidiče zranily jen lehce, spolujezdkyně nicméně přežila jen se štěstím a dnes je kvůli zranění hlavy prakticky slepá.
Bašta měl v minulosti se zloději špatné zkušenosti. Podle jeho tvrzení mu kdosi sběrnu v minulých letech vykradl zhruba dvacetkrát, a v jednom případě po něm prý zloději dokonce stříleli. Trestní oznámení Bašta nicméně podal jen čtyřikrát. Celková škoda šla podle jeho odhadu do desetitisíců, při poslední krádeži, kterou Bašta překazil střelbou, se zloději snažili ujet s věcmi za zhruba 1800 korun.
Vražda, zabití, vražda Baštovým případem se nejdříve zabýval krajský soud v Brně, který mu 8. prosince 2009 uložil za pokus o vraždu šestiletý trest vězení.
Vrchní soud v Olomouci ovšem 22. února 2010 rozsudek zrušil, střelbu označil za „pouhé“ zabití a Baštovi uložil tři roky vězení s podmíněným odkladem na pět let. Bašta totiž podle jeho názoru jednal v silném rozrušení, a navíc reagoval na předchozí zvlášť zavrženíhodné jednání poškozených. Proti tomuto rozsudku se odvolali jak Bašta, tak i nejvyšší státní zástupkyně. Baštovo dovolání Nejvyšší soud loni 25. srpna zamítl, naopak dovolání nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké v neprospěch obžalovaného vyhověl (7 T do 793/2010) a rozsudek vrchního soudu zrušil. Vrchní soud se pak případem zabýval znovu a v intencích právního názoru Nejvyššího soudu Baštovi 12. října 2010 uložil za pokus o vraždu šestiletý trest.
Nejvyšší soud se k případu nyní vrátil a jeho trestní kolegium vydalo sjednocující stanovisko.
Nedostatečně silné rozrušení V něm Nejvyšší soud vysvětluje, že spáchání trestného činu zabití podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku je podmíněno silným rozrušením pachatele v době činu, které vyvolal strach, úlek, zmatek nebo jiné omluvitelné hnutí mysli pachatele, anebo vyžaduje předchozí zavrženíhodné jednání poškozeného.
„Přitom silné rozrušení je duševní stav, v němž pachatel jak vnitřně, tak zpravidla i navenek vykazuje značné emoční vzrušení či neklid, které ovlivňují jeho další jednání a projevují se v průběhu činu, a to bez ohledu na okolnost, zda se na takovém rozrušení podílí též nervová labilita či přímo duševní porucha pachatele (tzv. psychická predispozice), anebo jestli je příčinou silného rozrušení pouze vlastní strach, úlek, zmatek nebo jiné omluvitelné hnutí mysli pachatele,“ pokračuje rozhodnutí trestního kolegia.
Tato omluvitelná hnutí mysli mohou podle názoru Nejvyššího soudu navazovat jen na podněty mimořádné intenzity a závažnosti, protože musí vyvolat silné rozrušení pachatele – např. u strachu půjde o vystupňovanou obavu o život vlastní nebo o život blízkých osob, popřípadě o jinou závažnou újmu na zdraví.
„Nejedná se o pouhé silnější emoce, ale o emotivní prožitky vystupňované, které sice nutně neovlivňují příčetnost, ale vedou ke značnému zúžení vědomí pachatele a k oslabení jeho zábran,“ vysvětluje Nejvyšší soud.
Ktomu, aby se podle názoru Nejvyššího soudu mohlo jednat o stav silného rozrušení pachatele trestného činu zabití, tedy musí existovat nějaký mimořádně intenzivní podnět, který by jej mohl vyvolat. „Takovým podnětem pak zásadně není krádež majetku pachatele, byť k ní v minulosti mohlo dojít již vícekrát, pokud navíc ani není zřejmé, kdo se dopouštěl předchozích krádeží,“ dodává Nejvyšší soud.
Málo zavrženíhodné jednání Obdobně se trestní kolegium Nejvyššího soudu vypořádalo i s podmínkou zavrženíhodného jednání poškozeného. „Pokud jde o podmínku spočívající v předchozím zavrženíhodném jednání poškozeného, negativní charakter tohoto provokujícího jednání poškozeného a jeho míra musí být v odpovídajícím poměru ke značnému významu objektu skutkové podstaty zločinu zabití, jímž je lidský život. Mělo by tedy jít o úmyslné jednání poškozeného, které je mimořádně zlé, zraňující, ponižující nebo hrozící způsobením závažné újmy na právech. Přitom ve smyslu § 141 odst. 1 tr. zákoníku jde o takové předchozí zavrženíhodné jednání, jehož se dopustil právě poškozený, který byl předmětem útoku pachatele trestného činu zabití, nikoli někdo jiný nebo neznámý,“ stojí ve stanovisku.
